RECENZE: Lidé a jejich úzkosti, nebo Úzkosti a jejich lidé?

V jednom menším švédském městě dojde ke zločinu. Po neúspěšném vyloupení banky se lupič uchýlí do bytu, v němž právě probíhá prohlídka, a zajme všechny potenciální kupce.

Čtenář tak má možnost postupně se seznámit s několika obyčejnými a zároveň vlastně velmi neobyčejnými postavami.

Backman totiž umí psát o běžných věcech, vztazích, životech a lidech tak, že působí nevšedně. Umí navodit pocit, že jeho postavy důvěrně znáte, protože stejné příběhy by mohli prožívat i vaši známí, soused odvedle, nadřízený nebo učitelka vašich dětí. Dokáže sáhnout až na dno lidské přirozenosti, vytáhnout odsud to nejdůležitější a předložit to čtenáři na zlatém podnosu. Ten je pak okamžitě lapen, propadne příběhu i všem lidem v něm. Chvílemi se směje, chvílemi i pláče. A hlavně všichni ho zajímají.

Máme tedy zavřený byt a v něm několik lidí. Neúspěšného zločince, jenž je na kolmé dráze zločinecké nováčkem. Manžele v důchodu, kteří si našli nový koníček, každý ale z jiných pohnutek. Dvě mladé ženy, které očekávají miminko a stále se tak trochu hádají. Starou paní, která umí pojmenovat věci trefně a ví, kam sáhnout, když je nejhůř. Makléřku, jež tam tak trochu není, a ještě jednu ženu, o které chceme vědět víc, protože to možná neví ani ona sama. A k tomu ještě jedno překvapení na toaletě. To vše zvenku sleduje dvojice policistů, která k sobě má velmi blízko.

Hrstka lidí z různých poměrů, s různými problémy, láskami, vzpomínkami. Zavřený byt, který po propuštění rukojmích zůstane prázdný, i zločinec zmizí. Co se s ním stalo a co jeho rozhodnutí vydat se s pistolí do banky předcházelo, k tomu se autor dopracovává postupně, když rozplétá klubko lidských osudů.

A jde mu to s lehkostí. Umí nahlédnout do zákrut života s grácií. Vtipně i posmutněle, s nadhledem i vhledem a s pochopením pro lidské slabosti. Dokáže to citlivě, bez patosu, s humorem a empatií. Zvládá prostě a jednoduše uhodit hřebík přímo na hlavičku.

Hodnocení 85 %

Může se vám hodit na Zboží.cz: