Článek
Hlavní postavou prózy je Josef, majitel technologické firmy, který se topí v penězích, a jak už to bývá, jeho rozmazlená dcerka začíná „blbnout“ se salónním komunismem. Z bohatých levicových dětí bez reálné životní zkušenosti si dělal legraci už před lety Josef Škvorecký (Příběh inženýra lidských duší) a také autora Opony zjevně dost iritují. Pubertální dcera se tu jako příslušnice vyšší třídy stává kunderovským „duchaplným spojencem svých vlastních hrobníků“.
Josef by rád vzal manželku a dceru na nějaké ty Seychely nebo Srí Lanku a v té chvíli ho zaujme nabídka na dovolenou v minulosti. Firma nabízí, že zažijete skutečný komunismus. Josef se nadchne a v naději, že dceru ponaučí, objedná dovolenou pro tři.
Ocitnou se v obřím umělém světě, kde uvidí fronty na maso, špiclování, udávání, politické procesy a výslechy. Dcera se ovšem ke vzteku svého otce zamiluje do svazáka, což je pochopitelně agent, a komunismus se jí začne líbit.
Líčení diktatury a přehlídka odporných lidských typů ještě nejsou vrcholem prózy. Následují divoké dějové zvraty a Josef bude muset se systémem bojovat doslova o všechno.
Opona je kafkoidní dystopií a současně komedií. Hübl používá ironii i přisprostlé hlášky, které lehce překvapují a narušují hladkost stylu. Nejde o temnou orwellovskou sci-fi, autor si pořád nechává pootevřená zadní vrátka, aby si občas ze všeho mohl dělat legraci.
V první části románu se seznamujeme s poutavě vystavěným fiktivním světem, druhá část románu je už malinko zdlouhavější, ale pořád únosná.
Kniha je i úvahou nad tím, čím je pro nás svoboda a proč se jí někteří tak snadno vzdají, lžou sami sobě a hlasují pro staré dobré „jistoty“, které ve skutečnosti neexistují. Jenže věřit a nemyslet je tak lákavé.
Celkové hodnocení: 80 %
Může se vám hodit na Zboží.cz: