Článek
Na albu nazvaném Evolve přesto k žádné výrazné evoluci u Imagine Dragons nedošlo. Svým písním jen více nadýchala zvuk a při jejich tvorbě hledala (tu s větším, tu s menším úspěchem) silné melodické linky. Ty pak při produkci vyšňořila tak, aby působily mocně a jejich zvuk byl strhující. Výsledkem je album, které v první řadě nabízí skladby s hymnickým pokusem či potenciálem.
Nutno konstatovat, že v rámci mainstreamu to není nic nepochopitelného. Imagine Dragons navíc už svým prvním hitem Radioactive (2012) ukázali, že cesta za širokým spektrem diváků je jim vlastní. Později dokonce získali v hudebním světě lichotivou přezdívku „američtí Coldplay“.
Nové album americké kapely Imagine Ddragons.
Na Evolve si tedy plní sen, zhmotňují ho a není důvod se domnívat, že jejich fanoušci ten krok nepřijmou s respektem. Napsat totiž skladby tak mocné, že jen svým zvukem působí jako budoucí hity, je umění.
Vzhledem k tomu, že se o to v oblasti středního poprockového proudu snaží úplně všichni, je to navíc schopnost velmi vzácná. Americká kapela s ní nakládala již na předešlých albech, na tomto to učinila také.
Přesto to není její nejlepší deska (tou je nejspíš dvojka Smoke + Mirrors z roku 2015). Jako celek postrádá větší dynamiku. Namísto toho je patrné, že se autoři soustředili pouze na jeden pocit a rezignovali na větší a patrnější barevnost kolekce.
Jsou to dostihy v rámci jedné nahrávky. Písničky se na ni vzájemně trumfují a doplňují (možná i „opakují“), ale přesah nad ono uzavřené klání nemají. Jsou nejspíš odsouzeny k tomu, aby v budoucnu doplnily ty starší, zajímavější a nápaditější.
Dlužno nicméně uznat, že jim svou atmosférou tu jejich nepokazí.
| Imagine Dragons: Evolve |
|---|
| Interscope, 39:12 |