Článek
Koprodukční titul ČT, rakouské ORF a kanálu Arte sice zaujme na zdejší televizní poměry bohatou výpravou, ale finanční možnosti režiséra Zdeňka Jiráského, který jako spoluscenárista pracoval s textem Pavla Kosatíka, zřejmě nebyly dostatečné.
Na limity lze usuzovat už z koncepce scénáře, která umožňuje podat rozsáhlou epickou látku prakticky v komorních rozměrech, tedy i levněji, i ze slabší realizační úrovně některých složek či míst.
Naneštěstí hned v úvodu se negativa kumulují. Vypravěčský rámec tvoří herecky ploché rozmluvy a vnitřní hlasy trpící strojeností a banalitou, dojem srazí i neumělá triková scéna a zvuk řeči. Část diváků proto asi nevydržela dál než k větě „Válka je nevyhnutelná“ glosující vzpouru, kdy čeští páni pod vedením Jindřicha Matyáše z Thurnu vyhodili roku 1618 oknem Pražského hradu tři královy muže.
Jenže teprve potom vypukne hlavní boj českých protestantských stavů proti útlaku katolického panovníka Ferdinanda II. (Ondřej Malý) a teprve s příchodem Fridricha Falckého začne režisér pracovat i s obrazností. Díky ní úsporně vystihuje podstatu a okolnosti konfliktu, díky ní i obratně buduje vrcholnou scénu – surovou popravu sedmadvaceti pánů po bitvě na Bílé hoře.
Všechny scény s Fridrichem, zpustošení svatovítské katedrály a její proměna v strohou modlitebnu patří vedle popravy k nejsilnějším místům snímku nejen díky kameře Michala Černého, ale i hercům. Hlavně představitel Fridricha Štěpán Kozub reaguje na režii s vnímavostí, jaká by prospěla i rozhovorům manželů z Thurnu (Tereza Hofová a Karel Dobrý), třebaže těm dvěma nepomáhá ani text, ani inscenace.
Komentář až do finále film sráží, ale výjimečná obraznost ho v zásadních chvílích zvedá a ve vzpomínce těch několik mimořádných scén nakonec převládá.