Článek
Co lidi mohou očekávat od Tance hraček?
Jsem výtvarník, vyjadřuji se proto hlavně vizuálně. Je to leporelo obrazů v čase a prostoru. První část je improvizovanou animací kinetického objektu a volně zpracovává Andersenův motiv dítěte v dospělém těle. Poté se ve velkém sále formou opery odehraje příběh o pianinu, o někom, kdo na něj kdysi hrával a zaháněl tím strach nebo se snažil přivolat nenaplněné touhy.
Tanec hraček je součástí andersenovského programu divadla Archa. Jaká je spojitost mezi vaším představením a tvorbou tohoto dánského pohádkáře?
Velmi volná. V jeho příbězích se objevují často témata proměn a fatálních událostí. Zajímá mě ta nahodilost, s jakou osudové změny přicházejí. Andersena mám rád, ale bál bych se zpracovávat nějakou jeho pohádku.
Jste také vypravěč?
Spíš by se hodilo slovo pátrač nebo poukazatel. Jako když se s někým procházíte a ukazujete mu na horizontu strom s nalomenou větví, cosi vám připomene a ptáte se, co připomíná jemu. Nejraději na jevišti nepředvádím, co si předem vymyslím, ale vysávám podněty ze situace.
Co pro vás znamená hra?
Hru nechápu jako dramatický útvar ani jako něco infantilního, co patří jen k dětství. V člověku zůstává schopnost hrát si, je v tom touha tvořit. Člověk se otevře, svlékne vrstvy unifikovaného chování. Je to, jako když začnete na někoho mluvit vymyšleným jazykem a čekáte, jak zareaguje. Neděláte to kvůli tomu, že chcete hrát blázna nebo spáchat za každou cenu nějakou schválnost, jde spíš o roznícení spontánní imaginace. Člověk se totiž obvykle obnažuje jen v domluvených situacích, na karneval si masku rád nasadí, ale sám na ulici s ní nevyjde. Jde si zatancovat na ples, ale před domem tančit nechce, i když uslyší svádějící rytmus. Bojí se vypadnout ze své důstojnosti. V tom jsou úžasní třeba Afričani, zpívají a tančí všude. Taková otevřená hra mě zajímá.
To jste si už vyzkoušel na výstavě Hnízda her v Rudolfinu.
Petr Nikl
Petr Nikl (1960) je výtvarník, který patří k zakládajícím členům skupiny Tvrdohlaví, je také básníkem, hudebníkem a performerem. Je autorem koncepce české výstavy Zahrada fantasie a hudby na EXPO v Japonsku. V únoru vystoupil v Městské knihovně v Praze společně s malíři Janem Mertou, Tomášem Císařovským a Antonínem Střížkem na výstavě A na co myslíš ty. Koncem loňského roku vydal písňové CD Nebojímsesmrtihlava s dětským sborem Lakomé Barky. Získal už třikrát cenu za nejkrásnější knihu roku, v roce 1997 za Vyhnání ráje, v roce 2001 za ilustrace k pohádkám Oscara Wilda a před čtyřmi lety za svou knihu O Rybabě a Mořské duši. Spolupracuje často s hudebníky Vojtěchem a Irenou Havlovými, od roku 1984 je členem divadelního sdružení Mehedaha. Na představení Tanec hraček pro Divadlo Archa spolupracoval s Kristýnou Lhotákovou a Ladislavem Soukupem.
Hnízda her nechtěla být dětským hřištěm ani alternativou masové zábavě. Stala se sondou chování ve svobodném prostředí. To jsem nečekal. Bavilo mě sledovat řetězení kreativity, chuť lidí se připojit.