Pavel Callta: Láska je klíčové téma nejen pro umělce, ale pro každého

Ano. Písničky o lásce na něm převažují, řekl bych tak v poměru šedesát ku čtyřiceti. Ty ostatní jsou motivační, nadhledové.

Myslím si, že je to klíčové téma nejen pro umělce, ale pro každého člověka. Je smyslem života, a já píšu o tom, co zrovna řeším nejvíc. Láska se mě velmi dotýká, a právě v období, kdy vznikaly písně pro novou desku, jsem ji hodně řešil.

Když jsem psal zmíněnou písničku, řešil jsem to nejvíc a reflektovalo se to i v dalších skladbách. Přiznám se, že vždy přemýšlím o tom, jak s těmito niterně osobními písněmi naložit.

V tomto případě jsem si nakonec řekl, že má smysl zůstat ryzí a autentický. Nezměnil jsem v původním textu ani slovo, žádné jsem nenahradil jiným, třeba více promyšleným, a nechal jsem tu písničku tak, jak jsem ji napsal.

Pořád na sobě pracuju. Byly doby, kdy mi takříkajíc moc nešly. Bojoval jsem v nich především sám se sebou. Jsem vzdušné znamení Vodnáře, a potřebuju k životu volnost. Kvůli tomu jsem ve vztazích dost často narážel.

I já se ale učím a doufám, že to jde k lepšímu. Čím jsem starší, tím lépe v tom umím chodit.

Jsem hodně společenský, mám mnoho plánů a myslím, že jsem dost kreativní. Pořád skládám spoustu písniček, mám už zase řadu nových. Jenže aby to nebylo tak jednoduché, mám ascendent, další klíčový bod horoskopu, ve znamení Raka. To znamená, že jsem i rodinný typ, a tak se ve mně tato vlastnost s těmi vodnářskými hodně pere.

Zrovna nedávno jsem napsal písničku o svém vztahu k mamce. Je pro mě jedna z nejsilnějších, jaké jsem kdy složil. Vydám ji, až budu cítit, že jsem na to dost silný, protože je opravdu niterná.

Myslím si, že se ve svých písních budu i v budoucnu k rodičům obracet, protože byly a jsou velkou součástí mého života. Chybí mi a mívám stavy, kdy je mi hodně smutno. Pomáhá mi při tom hudba, respektive její tvorba. Můžu upřímně říct, že je mou terapií. V mých písničkách je spousta emocí, bolesti, lásky i radosti.

Vůbec jsem to nečekal, ale dopadlo to dobře.

Všechny duety, které jsem nazpíval, vznikly spontánně. Lucka Bílá mi v roce 2015 křtila první desku Momenty. Já si už tenkrát přál mít s ní písničku. Když jsme se minulý rok zkontaktovali, začali jsme se bavit o tom, o čem by měla píseň být, no a já si při té příležitosti vzpomněl na skladbu Život je jen tvůj, kterou jsem měl už dva roky napsanou. Věděl jsem, že je pro mě silná a emotivní, a že se hodí pro duet.

Poslal jsem Lucii demonahrávku a jí se moc líbila. Píseň je o holce, která hledá smysl života. Klip, jenž k ní vznikl a ve kterém hraje Denisa Nesvačilová, si pohrává s virtuální realitou. Hlavní hrdinka zjistí, že je to sice zajímavá věc, ale že v ní nemůže například cítit vůni květin nebo se dotknout svého přítele. A tak si brýle sundá a vnímá, že skutečná realita není tak špatná.

Jednodušší je pro mě hudba a melodie. Víc mě ale baví texty. Dělám to tak, že mám připravenou muziku s melodickou linkou nazpívanou v jakési pseudoangličtině. Potom jedu nejlépe k moři, pouštím si to do sluchátek a na pláži píšu text.

Některé jsem napsal samozřejmě doma, ale k moři jezdím rád, protože se mi tam dobře tvoří. Navíc mám rád vodu a potápění. Několik textů jsem napsal i v Egyptě, kde se mi píše opravdu skvěle. Mám ale rád i Chorvatsko a další místa.

Na Mauriciu a Filipínách. Nedávno jsem byl i na Maledivách a napsal jsem tam novou písničku. Je o tom, že sedím na pláži, píšu text, voda v láhvi mi dochází, ale potom uprostřed oceánu narazím na želvu, která mi říká, abych zpomalil. Je to taková motivační a optimistická píseň.

Téměř vůbec. Nejsem úplný abstinent, výjimečně si nějaký alkohol dám, třeba na svatbě nebo na oslavě narozenin, ale nevyhledávám ho.

Nové album je spojené hlavně s Paříží. Jezdil jsem tam v době, kdy vznikalo, za svou slečnou a měl jsem tam i producenta, s nímž jsem nahrával demosnímky. Celá deska se ale potom natáčela v Čechách.

Paříž je nesmírně inspirativní, zamiloval jsem se do ní. Byli jsme tam v covidové době, kdy bylo po osmnácté hodině zakázáno vycházet. My jsme ale měli pracovní potvrzení, a tak jsme měli výjimku. Jen ve dvou jsme jednou v devět večer vyrazili k Eiffelovce a Louvru.

V ulicích nebyl nikdo, pouze my a Paříž. Bylo to neskutečné. Chápu, že se umělci dokážou do toho města zamilovat. Právě v Paříži vznikla píseň Můžeš se mnou počítat.

Pár nabídek jsem dostal, ale nebylo jich moc. Upřímně řečeno mi to tak vyhovuje. Nechci to zakřiknout, ale mám zatím dost hudebních nápadů pro sebe. Nebráním se však tomu do budoucna.

Může se vám hodit na Zboží.cz: