Článek
Ozzy se rozloučil se svým dlouhodobým kytaristou Zakkem Wyldem a angažoval mladíka Guse G. Kdo by však čekal výrazný posun v rukopisu písní, nalezne jen rozčarování. Do studia sice přišel nový člověk, ale nemohl opustit ozzyovské ladění desky, navíc materiál byl prý napsán už před tím, než vstoupil do procesu. Takže celkový zvuk úplně stejný jako před lety.
Pár riffů se zase vyvedlo, ve zbytku Gus mlátí prázdnou slámu a Ozzy s monstrózně naefektěným hlasem opět káže své tradiční "strašidelno". Mnoho písní na Screamu působí jako zvláštně poslepované stavebnice, skladby nemají tah a logiku, na konci jedné části je násilně přilepená jiná část jakoby z jiné písně.
Na Ozzmosis a No More Tearz byly hity, které se hrají dodnes a Scream jim nemůže konkurovat, nicméně ojedinělé pasáže této desky šlapou (než se utopí v nějaké nelogičnosti), a proto ji neodsuzujme jako celek. Skalní Ozzyho fanoušci budou nakonec spokojení, protože Ozzy nic nezměnil, neposunul a nabízí osvědčené, byť vlažné zboží.