Článek
Po prvotině Taková ženská jako já, kde si ještě tak trochu „vypomohla“ postavou ducha, jehož prostřednictvím tlumočila některé myšlenky a názory, vychází tentokrát Donátová už výhradně z reality a prostřednictvím dvou hlavních hrdinek se noří hluboko do ženské duše.
Titulní matkou je Sylvie. Má dobré, náročné zaměstnání, dvě děti a za muže snad kdysi nadaného, dnes hlavně líného malíře. Nutně by však potřebovala, aby den měl alespoň osmačtyřicet hodin, protože Sylviinými charakteristickými vlastnostmi jsou absolutní spolehlivost a snaha být nejen ve všem v souladu, ale také každému vyhovět. Je pořád dostupná jak na telefonu, tak v pracovních, manželských i rodičovských úkonech, nese onen úděl české ženy, která musí stejně jako příslovečná švédská ocel vydržet všechno.
Vztahy ve vší své složitosti
A pak jednou něco praskne – a matka je v trapu. Uteče od další z řady nepříjemností toho dne, nasedne do taxíku a v něm se seznámí se ženou úplně jinou, než je ona sama. Anna nemá nic z toho co Sylvie, má jen nájemní byt, taxík a svobodu, nechtěně vykoupenou řadou průšvihů i životních tragédií.
Sylvie je poprvé nedostupná, a ač to tak zprvu vůbec nevypadá, postupně se začne ukazovat, že si obě ženy mají nejen co říct, ale i jedna druhé mohou do dalšího života hodně dát.
Donátová sleduje příběhy obou žen i jejich partnerů a příbuzných střídavě a z několika stran, ve všech zobrazovaných vztazích je precizní a upřímná.
Obal knihy
I když mnohokrát překvapí zápletkou nebo myšlením postav, nikdy nezaskočí nelogičností ve vykreslení charakterů a povah. A humor v jejím podání činí lidské snažení snesitelnějším. Jakkoli vztahům příliš nepomůže, dá se s ním snáze žít.
Vztahy partnerské, pracovní, přátelské i ty rodičů a dětí neidealizuje ani nedramatizuje. Ukazuje je ve vší složitosti, a když se například Sylviina matka svěřuje dceři s proměnou svého vztahu k manželovi a Sylviinu otci, čtenáři se nad obecnou podstatou jejího sdělení až tají dech. Ostatně největší předností knihy je právě to, že na fiktivních příbězích, inspirovaných reálnými situacemi, se podařilo vypovědět o vztazích mnoho obecného.
Někde si autorka pomůže náhodou, která zasáhne trochu moc „přes rameno“, chvílemi by čtenář ocenil spíše třetí než první osobu vyprávění, protože by niternému vyobrazení dodalo větší nadhled.
Od debutu však jde o kvalitativní posun kupředu a doufejme, že i v dalších knihách bude především po formální stránce tato tendence pokračovat.
Může se vám hodit na Zboží.cz: