Článek
Cenou za nejlepší herecký výkon roku 2002 rozšířil Jan Tříska sbírku uznání, jež sklízí za roli krále Leara v inscenaci režiséra Martina Huby na Pražském hradě. "Mám strašnou radost, která je zkalena jen tím, že cenu nedostal můj přítel Martin Huba," reagoval bezprostředně Tříska. Huba byl jako herec nominován za Sira v Garderobiérovi pražského Divadla v Dlouhé. Tříska vzpomínal na legendárního českého režiséra Alfréda Radoka, jehož jméno nesou ceny i Nadační fond.
"Jako novopečený člen činohry pražského Národního divadla jsem byl velkým Radokovým obdivovatelem. Kdykoli jsem ho potkal, uctivě jsem ho pozdravil a on si mě pečlivě prohlížel pichlavýma očima. Bláhově jsem se těšil, že mě obsadí do své příští inscenace, ale plynula léta a já ho pořád zdravil a on si mě pořád prohlížel, ale nikdy mě neobsadil. To, že jsem dostal jeho cenu, je pro mě velká satisfakce," řekl Tříska s úsměvem.
O Cenách Alfreda Radoka rozhodují divadelní kritici hlasováním v anketě časopisu Svět a divadlo. Letos své hlasy odevzdalo 52 osobností.
Druhá cena pro Málkovou, třetí pro Franze
Ocenění za nejlepší ženský výkon obdržela již druhým rokem Marie Málková, letos za postavu Stavroginové v inscenaci Dostojevského Běsů v Divadle v Dlouhé. Již třetí keramické vajíčko si odnesl skladatel Vladimír Franz za nejlepší scénickou hudbu k inscenaci Vančurovy Markéty Lazarové v pražském Národním divadle, jež více než hudebním podkresem je tlumočením ducha vančurovské poetizace historické látky.
Dvě ceny pro Wilsona
Zlatý vavřínový věnec za nejlepší inscenaci roku i cena za scénografii poputuje do USA za režisérem Robertem Wilsonem, který se souborem opery pražského Národního divadla nastudoval Janáčkův Osud. O titul nejlepší divadlo roku se stejným počtem hlasů podělilo Dejvické divadlo s pražským Činoherním klubem, který byl oceněn i za dramaturgický objev - McDonaghův Osiřelý západ, jehož režisér Ondřej Sokol se stal zároveň "talentem roku".
Televizní reportáž
Česká televize letos poprvé nepřenášela pouze ceremoniál udělování cen, ale v sobotu na ČT 2 uvedla reportáž, která v režii Miroslava Krobota vznikala celý den v prostorách Dejvického divadla. Herci Ivan Trojan a Martin Myšička v rolích plachých reportérů zpovídali nominované umělce o tom, jaké divadlo mají i nemají rádi, případně proč je vůbec dělají - výsledek byl někdy více, někdy méně vtipný, ale představil velký počet divadelníků v duchu poetiky dejvické scény lépe, než mnohdy křečovitý humor radokovských besídek z předchozích let.
Vlastní předávání cen dopadlo v televizi lépe než ve skutečnosti, kdy Jiří Stránský prokázal, že je mnohem lepším spisovatelem, než moderátorem.