V Mariánských Lázních se lidé naposledy rozloučili s Vladimírem Páralem

Vladimír Páral zemřel 9. srpna ve věku nedožitých 94 let. Dřevěnou rakev s ostatky spisovatele zdobila kytice rudých růží. Kolem ní byly věnce a květiny, které přinesli smuteční hosté a Páralovi příznivci.

Farář Řehoř Pavel Urban při mši připomněl, jak velkou stopu Páral zanechal v české literatuře i v srdcích svých sousedů. „Zatímco pro někoho byl symbolem literární erotiky, pro lidi z jeho blízkého okolí zůstává především člověkem, který hledal hlubší smysl lidského setkávání v technokratickém světě. Zároveň ale miloval život a snažil se ho žít naplno,“ uvedl.

Podle Urbana je mýtem, že by Páralova tvorba byla pouze o povrchní tělesnosti. „Ty knihy jsou o skutečných životních cílech – a těmi jsou láska, porozumění a obětování se pro druhé,“ zdůraznil duchovní.

Párala podle něj v posledních letech trápil příklon lidí k digitální izolaci. „Věřil v sílu pohledu z očí do očí,“ připomněl Urban důvod, proč v Mariánských Lázních inicioval spisovatel vznik „seznamovací kolonády“.

Dřevěnou rakev s ostatky spisovatele zdobila kytice rudých růží. Mnoho věnců a květin přinesli smuteční hosté a Páralovi příznivci.

Jedním z nich byl také Ivo Šmoldas, básník, překladatel, publicista, scenárista, moderátor a divadelní herec, který před kostelem zavzpomínal na doby největší Páralovy literární slávy. Popsal atmosféru legendárních knižních čtvrtků, kdy se před prodejnou na Národní třídě tvořily nekonečné zástupy fanoušků.

„Fronta se táhla kolem budovy Svazu spisovatelů a všichni ti svazoví bafuňáři, kvůli jejichž knihám se fronty věru netvořily, se jí museli prodírat, aby se vůbec dostali do svých kanceláří,“ líčil s úsměvem.

Samotný Páral si podle něj tuto scénu nikdy nenechával ujít. „Z protějšího chodníku na to s potěšením koukal a tuším, že si to i fotografoval,“ dodal Šmoldas.

Mariánské Lázně si Páral oblíbil a žil zde střídavě s Prahou od roku 1995. Stál u zrodu mariánskolázeňské Stezky spisovatelů – v roce 2017 symbolicky „podepsal“ její základní kámen a stal se jejím prvním spisovatelským patronem.

Pro obyvatele Mariánských Lázní tak nebyl Páral vzdálenou spisovatelskou celebritou, ale především sousedem, kterého pravidelně potkávali v parku či na kolonádě.

Lidskou skromnost a přirozenost, se kterou do lázeňského města zapadl, vyzdvihl také zdejší místostarosta Miloslav Pelc (Změna pro ML). „Byl velice skromný, do života ve městě se zapojil úplně přirozenou cestou,“ uvedl.

Připomněl také, že Páral nazýval Mariánské Lázně „Velkými Líbeznicemi“ a miloval zdejší krajinu. „Když se pohyboval, ať už po chodníku nebo někde v parku, vždycky se vědělo, že jde pan Páral, který bydlí v Mariánských Lázních. Dneska můžeme být pyšní na to, že byl vlastně jedním z mariánskolázeňských občanů,“ doplnil Pelc.