Článek
Detektiv Carl Mørck v novém pokračování série Oddělení Q říká, že člověk nemusí o lidech vědět všechno, aby jim mohl důvěřovat. Kolik toho musíte o postavách vědět vy, než je pustíte na stránky?
Holmová: Pro nás to bylo specifické, protože jsme policisty Carla, Asada nebo Rose v podstatě zdědily po Jussim. Dlouhé měsíce jsme strávily čtením předchozích knih ze série a děláním si poznámek. Zaznamenaly jsme si třeba to, jak Asad mluví nebo jaké jsou motivace a minulost postav. Musely jsme je poznat opravdu důkladně, než jsme tuhle knihu vůbec začaly plánovat.
Boltherová: Pomáhá nám, že můžeme Jussimu kdykoliv zavolat a zeptat se ho, co by Carl Mørck v dané situaci dělal. Jussi nám také zdůrazňoval, že ačkoli si čtenáři myslí, že v detektivce je nejdůležitější zápletka, pro něj jsou to vždy postavy a vztahy mezi nimi.
V jedenáctém díle představujete novou postavu, Francouzku Helenu Henryovou. Chtěly jste skrze ni vnést do příběhu jinou kulturu nebo ženský pohled na věc?
Boltherová: Jelikož jsme obě ženy, přišlo nám přirozené přidat novou ženskou postavu, zvláště když Carl Mørck je teď v podstatě na odchodu. Helena je napůl Francouzka a napůl Dánka, což vede k vtipným situacím, protože má občas problémy s jazykem.
Kdo jsou autoři série Oddělení Q
- Jussi Adler-Olsen, narozený 2. srpna 1950, je světoznámý dánský autor krimi. Jeho knihy byly přeloženy do více než čtyřiceti jazyků. Původně působil jako vydavatel, redaktor či hudební skladatel.
- Line Holmová, která se narodila 26. července 1975, je dánská investigativní novinářka a úspěšná autorka thrillerů. Vedle kriminálních románů psaných v tandemu se Stine Boltherovou vydala také tři populárně-naučné knihy, například o největší loupeži v dánské historii.
- O rok mladší Stine Boltherová je dánská televizní moderátorka, novinářka a spisovatelka, jež se specializuje na oblast kriminalistiky a soudnictví. Působila na televizní stanici Kanal 5 nebo v deníku Ekstra Bladet. Za patnáct let své žurnalistické praxe získala hluboký vhled do policejní práce.
Holmová: Upřímně jsme o tom nikdy nepřemýšlely jako o mužském nebo ženském hlasu, ale zároveň jsme pomocí Heleny chtěly rozbít zažité stereotypy. Opravdu nemám ráda klišé, že by ženy v detektivkách měly být vždycky krásné, štíhlé a upravené, zatímco muži jsou ti zádumčiví a silní. Naše Helena je proto svalnatá a zručná v tesařině.
Boltherová: Snažíme se, aby postavy nebyly černobílé nebo příliš dokonalé. Třeba Rose v naší knize bojuje s váhou a chce zkusit nové léky na hubnutí, což je teď v Dánsku kvůli aktivitám farmaceutické firmy Novo Nordisk obrovské společenské téma.
Jaké pro vás bylo převzít otěže věhlasné série?
Boltherová: Byla to samozřejmě obrovská výzva a cítily jsme směsici překvapení a pocty. Já jsem byla pro to hned říct ano, Line byla trochu opatrnější. Klíčové bylo ujištění, že Jussi tu pro nás bude i nadále a pomůže nám.
Holmová: Byla jsem nervóznější, protože série se po celém světě prodalo třicet milionů výtisků. Přiznám se, že jsem se trochu bála, jestli nám Jussi nebude do všeho mluvit. Byl ale nesmírně velkorysý a důvěřoval nám. Řekl nám: Dámy, teď je to na vás, vymyslete, co chcete udělat. Schválil nám drtivou většinu nápadů. Vědomí, že nevydáme nic, co by se mu nelíbilo, nás uklidňovalo.
Jussi Adler-Olsen se nechal slyšet, že ho psaní vlastně vůbec nebaví. Jak to máte vy?
Holmová: Je to tvrdá práce. Jsou dny, kdy mě psaní moc baví a jde mi samo, ale jindy musím o každé kapitole hluboce přemýšlet. Na rozdíl od Jussiho na příběh myslím pořád. Když jdu běhat, nakoupit nebo se sprchuji, právě v takových chvílích většinou vyřeším největší zádrhely v textu.
Boltherová: Jussi má svůj rituál. Dá si lékořicový pendrek, dvacet minut intenzivně píše a nesmí se zvednout od stolu. Pak vstane a už na knihu nemyslí. Práci nám ale nezávidí. Říkal nám, že ve svých pětasedmdesáti letech skončil hlavně proto, aby nemusel pořád cestovat po světě a propagovat knihy a mohl být víc s rodinou.
Line Holmová (vlevo) a Stine Boltherová mají žurnalistické zázemí.