RECENZE: Rolling Stones jsou staří psi, kteří mají pořád chuť štěkat a nechají si poradit

Po vydání alba A Bigger Bang v roce 2005 se fanoušci těšili, že další nahrávka přijde za pár let. Rolling Stones ale neměli nápady, a tak příznivcům čekání zpestřili v roce 2016 deskou Blue & Lonesome, na které byly coververze jejich oblíbených bluesových písniček. To bylo vše.

Čekalo se dál, až i mnozí věrní začínali nad kapelou lámat hůl. To se prohloubilo v roce 2021 po smrti bubeníka Charlieho Wattse. Jenže pak přišel rok 2023, vynikající album Hackney Diamonds, cena Grammy a nadějná slova členů skupiny, že další deska bude brzy.

Měli pravdu. Nyní, po třech letech, vydali Foreign Tongues, kolekci, na níž sesypali nápady z posledních čtyř roků a dali jim fazónu, která je dál drží na špičce rockového pelotonu.

Nesporně k tomu přispělo i jejich setkání s talentovaným producentem Andrewem Wattem. Tenhle dnes pětatřicetiletý Američan pomohl svou prozíravou prací Ozzymu Osbournovi k jeho velmi dobrým posledním deskám, produkoval vydařenou letošní nahrávku Paula McCartneyho The Boys of Dungeon Lane a dobré rady nabídl i Eltonu Johnovi, Madonně, Justinu Bieberovi, Edu Sheeranovi a mnoha dalším. Má za to pět cen Grammy.

S Rolling Stones si padli do noty. Stal se tím, kdo je, staré psy, inspiroval k čerstvému drajvu. Proto znějí obě poslední desky velmi svěže.

Již po vydání Hackney Diamonds kapela hovořila o tom, že práce ve studiu byla plodná a řada nápadů z ní zbyla. Jakmile se je rozhodla zpracovat na další desku, neboť při věku členů není na co čekat, zavolala opět Wattovi a šlo se na to.

Výsledkem je další dobré album, takové, jaké by si na konec kariéry přála každá kapela světa. Je tradiční v tom, že písně mají dynamickou stavbu, jasné melodie, znějí v nich štiplavé kytary a Jagger pořád zpívá jako o život.

Nese rockové kousky zvoucí k tanci (Hit Me in the Head, Rough and Twisted, Covered in You), neodolatelné balady (Back in Your Life či Richardsem zpívaná znamenitá Some of Us), taneční písně pro pamětníky (Jealous Lover), countryové inspirace (Ringing Hollow, kterou Rolling Stones označují jako skladbu o lásce k Americe) a bluesově a rokenrolově laděné písničky jako informace pro ty, kteří zapomněli či netuší, z jakých kořenů kapela vzešla (Rough and Twisted nebo Beautiful Delilah, což je coververze skladby Chucka Berryho).

Píseň Never Wanna Lose You zvyšuje napětí gospelovým chorálem i hlasem Roberta Smitha z The Cure, Paul McCartney zase hraje nespoutaně na baskytaru v chytlavé Covered in You a Hit Me in the Head, ze které znějí dříve nahrané bicí později zesnulého Charlieho Wattse, má punkovou náladu.

Coververze písně You Know I’m No Good z repertoáru Amy Winehouseové byla jistě trochu riskantním krokem, ale výsledek ilustruje rockové frajerství muzikantů, které je podtržené hrou Jaggera na foukací harmoniku.

Foreign Tongues je pestrá deska. Její více než hodinová stopáž je, pravda, trochu náročná, kdyby měla o dvě písničky méně, prospělo by jí to. Jsou na ní i nápady, které už Rolling Stones v minulosti prezentovali. Pořád je to ale nadprůměrná nahrávka chlápků, kteří jsou kmotry rockové hudby.