RECENZE: Druhá tráva je jako dravá řeka, která přináší radost

Druhá tráva bezpochyby zraje jako dobré víno. Během své existence toho moc nepokazila a zejména v posledních letech je každý krok, který učiní, dobrý. Ať už je to četnost natáčení a vydávání desek, počet koncertů nebo rozhodnutí, ve které hale oslaví nějaké to výročí, když přízeň publika neopadá, nýbrž roste.

Své letošní album Memphis odjela nahrávat do amerického města stejného jména v únoru. Pobyla tam nejprve při přípravě písniček v pronajatém domě a potom pár dnů v nahrávacím studiu pod dohledem producenta Matta Rosse-Spanga, chlapíka, který má za svou práci čtyři prestižní hudební ceny Grammy.

Natočili společně dílo, které potvrzuje výše řečené. Písně skupina skvěle a svěže nahrála, Robert Křesťan je stejně tak nazpíval, opatřil znamenitými texty o lásce a smrti, jak během koncertu v O2 universu několikrát zopakoval, a ještě získalo příběh o cestě českých muzikantů do milovaného hudebního světa.

To vše v sobotu večer kapela vzala a vmísila do programu výročního koncertu, jehož součástí byl křest nového alba i spousta ohlédnutí do minulosti, k písním, které na koncertech rostou spolu se znamenitou interpretační formou formace.

Na pódiu nebyla tradičně šestičlenná, nýbrž sedmičlenná. Jako host ji na celý set posílil hráč na Hammondovy varhany Jan Kořínek, který své vstupy do písní podpíral citem, s nímž je realizoval.

Základní šestice muzikantů v podstatě nemá slabého místa. Znát to bylo v každé písni, ve všech aranžích a definitivně třeba ve skladbě Telegrafní cesta, coververzi písně Telegraph Road od kapely Dire Straits, ve které se všichni na pódiu rozehráli k takovému výkonu, že zhmotnili onu dravou řeku, kterou v textu Robert Křesťan vzpomene.

Právě on pak mistrovství spoluhráčů, k nimž v jednu chvíli přibyl druhý host, nizozemský saxofonista Cyrille Oswald, překlenul svým hlasem, který je pevný, silný i osobitý a dotváří celkový sound Druhé trávy.

Kapela přilákala do O2 universa tolik diváků, že bylo plno, nikoli však vyprodáno. Muzikantům za zády asistovala projekce, která byla pestrobarevná a hravá, ovšem kompletně vyhlížela teprve se záběry skupiny z pódia, které vkusně vsákla.

Část koncertu pak byl při Křesťanově uvádění písní a rozprávění o nich slyšet zvláštní klapavý zvuk, jenž nejspíš v plánu nebyl.

Přesto Druhá tráva nabídla znamenitý koncert, přesně v intencích svého současného rozpoložení. Byla skutečně jako dravá řeka. Řeka, která lidem v sále přinášela hudební hojnost a viditelnou radost.

Však také na koncertu k sezení na konci opakovaně tleskali ve stoje.