Článek
Show začalo přesně. V osm večer. I když napřed jen medailonkem na velkoplošné obrazovce. Monumentálnímu pódiu slušela bílá. Bílé křídlo, bílé atrapy květů a po osmi minutách nastoupila v bílém kapela i čtyřčlenný sbor. A chvíli na to mohlo publikum bouřlivě přivítat i samotnou Dianu Ross.
Hvězda, která se postupně představila v zářivě oranžovém, fialovém a nakonec stříbřitém kostýmu, dávala zapomenout, že jí táhne na třiaosmdesát let. Koncert skončil po jediném přídavku čtyřicet minut po jednadvacáté hodině a legendární zpěvačka jej, až na chvilku uprostřed představení, odtáhla celý. Akce se obešla bez bombastických efektů, o to víc vynikla pohodová atmosféra koncertu.
Diana Ross nejvíce zářila v šedesátých a sedmdesátých letech, na plzeňský koncert ale dorazila i spousta těch, kteří v té době ještě nebyli na světě. A na všech bylo znát, že si chtějí tuhle ojedinělou příležitost užít.
Diana Ross zazpívala své slavné písničky.
Třeba Tereza přijela z Českých Budějovic. Stylově, jako dáma v bílém, s apartním kloboučkem a vějířem v ruce: „Beru to jako svátek, moc jsme se těšili, celý život Dianu obdivuji.“
Plzeňačka Monika byla spíše zvědavá: „O koncertu jsme se dozvěděli z médií. Ale jsme nadšení. Bylo to krásné, velký zážitek.“
„Velmi se nám to líbilo. Vypadala úžasně, zpívala úžasně,“ svěřil se Michal, který do Plzně přicestoval z Polska.
Jeho pražský kamarád Tomáš se smál: „Já si myslel, že to bude revival Diany Ross, a ona tu byla fakt živá. Super, opravdu super.“
Eva vážila cestu z Tábora. A nelitovala. „Bylo to taneční, bylo to vzpomínkové. Kdysi jsem výhru v nástěnkářské soutěži, poukazy na knihy, vyměnila za možnost koupit si její elpíčko. A bylo to moje první elpíčko.“
