Článek
Na festivalu nejste poprvé, před dvěma lety jste tam vedl debatu se spisovatelem Irvinem Welshem. Byla pro vás moderace před početným publikem víc stresující než diplomacie?
Moderace mě znervóznila víc než cokoli jiného za velmi dlouhou dobu. Irvine Welsh je legenda britské literatury, a navíc výrazná skotská osobnost. Pro mě coby Angličana to nebyl jednoduchý úkol. Na rozhovor jsem se proto poctivě připravoval.
Irvine ale nakonec byl nesmírně vřelý a otevřený. Bylo na něm znát, že je na ostravském festivalu opravdu rád, mimo jiné tím, jak skvěle reagoval na otázky diváků.
Měl jste obavy ze silného skotského přízvuku?
To ne, šlo spíše o politiku a komplikovanou historii Anglie a Skotska. Když například na mistrovství světa ve fotbale nedávno hrála Anglie proti Argentině, spousta Skotů pravděpodobně fandila našemu soupeři (při středečním zápase porazila Argentina Anglii 2:1 – pozn. red.).
Ve své autobiografii zmiňujete lásku ke Colours of Ostrava. V čem podle vás spočívá jeho půvab?
Díky svému industriálnímu prostředí vypadá docela jinak než kterýkoli jiný festival, na kterém jsem kdy byl. Tamní prostory využívají organizátoři skutečně dobře. A pak jde o kombinaci skvělé hudby a zajímavých řečníků. Panuje tam zkrátka příjemná atmosféra, kterou si pokaždé užívám.
Zažil jste na festivalu něco nezapomenutelného?
Když pominu Irvinea Welshe, silnou vzpomínku mám také na koncert Gilberta Gila (odehrál jej v roce 2023 – pozn. red.). Připadalo mi zvláštní jet do Ostravy poslechnout si brazilského muzikanta, ale bylo to perfektní. Rád se také jen tak procházím mezi scénami a objevuji pro mě dosud neznámé interprety.
Objevil jste takto nějaké nové české hudebníky?
Ano. Na Colours jsem poprvé viděl hrát úžasného Bena Cristovaa, se kterým jsem se později i párkrát sešel. Osobně na mě udělal ještě větší dojem.
Na které vystupující se tentokrát nejvíce těšíte?
Večer se těším na Mobyho a Baby Lasagnu. Doufám, že vydržím zůstat vzhůru, až zamíří na pódium (hraje v sobotu 18. července ve 2 hodiny ráno – pozn. red.).