Eva Burešová je teď Saija a nabízí pořádně tvrdý metal

Přestože mohou vypadat jako zásadní, pro mě se vlastně nic tak velkého nepřihodilo. Už dlouho jsem chtěla dělat tvrdší muziku. Vždycky jsem poslouchala rock, metal nebo grunge a snila jsem o tom, že to jednou budou styly mé tvorby. Myslela jsem si však, že pro ně nemám dost razantní hlas.

Před rokem a půl jsem si ale řekla, že na ty obavy kašlu a jdu do toho. Uvědomila jsem si, že na scéně je mnoho zpěvaček, které jsou v rockových nebo metalových skupinách, ale tvrdší pěvecké techniky nepoužívají.

Spojila jsem se tedy s producentem a muzikantem Filipem Vlčkem, našli jsme společnou řeč a prvním výsledkem naší spolupráce je singl Mlč.

Abych mohla řízeně používat chraplák, řev a podobné výrazy, začala jsem chodit na hodiny extrémní vokální techniky. Myslím si, že na albu, které chystáme k vydání na jaro příštího roku, se tyto způsoby zpěvu objeví. Rozhodně ale nebude postaveno jen na nich.

Dosud jsem šla jinou cestou. Přiznávám, že jsem se trochu bála toho, že když budu zpívat razantněji, zničím si hlasivky. Na hodinách této techniky se učím je neničit.

Nevím, čím to je, ale když slyším tvrdou hudbu, uklidní se mi celé tělo. A čím je ta muzika tvrdší, tím klidnější jsem.

Slyšela jsem před časem rozhovor s psycholožkou, která se zabývá nemocí ADHD (vrozená neurovývojová porucha, která se projevuje nepozorností, hyperaktivitou a impulzivitou – pozn. aut.). Říkala, že na pacienty s touto diagnózou takový vliv často tvrdá hudba má.

Vnímám to. Když se cítím rozhozená, nebo když je mi úzko, pustím si nějakou výrazně tvrdou muziku a je mi fajn.

Odmalička jsem byla dost melancholická. Měla jsem a mám ráda temnější filmy, knihy a příběhy a sama píšu docela temné texty. Chtěla jsem to změnit, pokoušela jsem se být v textech pozitivnější. Pokaždé jsem si ale nakonec uvědomila, že to nejsem já. A tak se vždycky vrátím do své temnoty, ve které je mi hezky.

Před necelým rokem jsem jela v autě a napadlo mě slovní spojení „epidemie lhostejnosti“. Přišlo mi, že všichni něčím takovým v této době procházíme. Kolem nás se děje spousta důležitých věcí, jenže my je ignorujeme a místo nich řešíme věci malicherné. Napsala jsem si ta dvě slova do telefonu.

Za krátký čas jsme se poprvé sešli ve studiu s producentem Filipem Vlčkem, bratry Štěpánem a Matějem Jelenovými z kapely Brixtn a Danem Holým ze skupiny Trocha klidu. Brzy se ukázalo, že jsme naladěni na stejnou vlnu, na vlnu frustrace z tohoto světa. Bavili jsme se o tom, diskutovali a přitom jsme začali skládat písničku.

Chtěla jsem do jejího názvu spojení epidemie lhostejnosti použít, ale zjistili jsme, že ho ve své skladbě vydané letos v lednu má kapela Hentai Corporation. A tak jsme namísto toho zvolili název Mlč.

Ani ne, nápad přišel hned. Když jsem jela ze studia domů, představovala jsem si svět, ve kterém jsou všichni napojeni na černou tekutinu, skrz kterou přijímají informace, aniž by nutně chtěli.

Ta tekutina je v podstatě mobilní telefon. Všimněte si, že do něj skoro všichni neustále koukají a berou z něho různé informace, ve velké míře zbytečné nebo zavádějící.

Když už se někomu podaří z mobilního světa odejít, ocitne se ve světě normálním. V něm už ale moc lidí není, je dost zničený. A protože mám ráda konspirační teorie, tak aby to bylo složitější, vymyslela jsem si akční jednotku, která je ozbrojená a dohlíží na to, abychom ze světa zbytečných informací neutíkali. To všechno je v klipu.

Nové jméno jsem přijala už před rokem a půl. Cítila jsem vnitřní potřebu oddělit se od Evy Burešové. Myslím si, že spousta lidí mě jako Evu Burešovou má spojenou s věcmi, které jsem sice dělala, přinesly mi úspěch, ale už jsou za mnou. Neotáčím se k nim zády, ale mám potřebu za nimi udělat čáru.

Saija je ve finštině princezna. Nehledala jsem cíleně finské jméno ani výraz pro princeznu, význam jména jsem se ostatně dozvěděla později. Mám nicméně ráda zahraniční jména a na Saiju jsem se hned takříkajíc napojila.

Zatím ano, ale je to v procesu. Brzy tedy budu Eva Saija Burešová. A věřím, že v budoucnu budu umělecky pouze Saija, bez Evy Burešové.

Ne. Přicházejí mi sice nabídky, ale s úctou je odmítám. Nechtěla bych teď před kameru jinak než kvůli natáčení videoklipu. Vždycky jsem byla hlavně zpěvačka a chci ji primárně dále být.