Baví mne spolupráce se skladateli, když jejich nová díla dostávají tvar, říká sbormistr Hillier

Před více než dvaceti lety jsem v New Yorku účinkoval v uvedení děl Steva Reicha a Johna Adamse. Díky tomu jsem se poprvé setkal s Davidem Langem, který byl spolu s Julií Wolfe a Michaelem Gordonem jedním ze tří skladatelů, kteří vytvořili soubor Bang On A Can.

To bylo něco úplně nového, skvělý kolektiv mladých skladatelů a hráčů, kteří vtrhli do New Yorku jako vichřice. Poznal jsem je a brzy jsme s Ars Nova Copenhagen uváděli v premiéře úžasné spektrum nových skladeb napsaných pro hlasy a nástroje. David Lang taky napsal klíčovou skladbu pro Theatre of Voices - The Little Match Girl Passion, která měla premiéru v Carnegie Hall (v Praze byla uvedena na Vítkově).

Následovala další díla a pak jsem zařídil objednávku pro velké dílo od každého z nich, nejprve na A Western od Michaela Gordona na základě filmu V pravé poledne. Pak přišla Italian Lesson od Julie Wolfe, kde se střídají slova a fráze v italštině a angličtině, jako v lekcích italštiny.

Na tom vedle zpěvu a dirigování pracuji nejvíce s pomocí zkoumání a představivosti. Hodně to dělám kvůli velkému uspokojení ze spolupráce se skladateli, když jejich nová díla dostávají tvar.

S Hilliard Ensemble jsme od počátku zpívali novou hudbu, starou hudbu a všechnu mezi tím, kterou mohou zpívat čtyři zpěváci. Někdy (a docela často) jsme přidali basistu nebo hostujícího tenoristu, občas soprán nebo dva či instrumentalisty. Základem skupiny ale zůstával kontratenor, vysoký tenor, nižší tenor a baryton.

Přirozeně, protože v hudbě je všechno propojené.

První soubor, který jsem založil v sedmnácti, byla raná verze toho, co následovalo. Po letech čistě mužských hlasů s Hilliard Ensemble jsem byl schopen sestavit soubor obvykle šesti mužů a žen Theatre of Voices, kteří mohou zpívat ranou i soudobou hudbu a využívat i rozšířené vokální techniky.

Pevný soubor se může měnit podle toho, co vyžaduje hudba. Další interprety vybíráme na základě castingů docela podobně jako u divadelních her.

Být zpěvák je jako být herec, který ví, jak dýchat, jak používat hlas, jak vyjádřit zvuk a jak vnímat slova, která zpíváte.

Moje spolupráce s Pärtem začala, když jsem ještě řídil Hilliard Ensemble. To byla nejintenzivnější perioda spolupráce, která trvala deset let. Všechno ostatní následovalo poté.

O něco později jsem se stal hlavním dirigentem estonského sboru hlavně pro uvádění Pärtovy hudby, ale také děl Velja Tormise a několika dalších skvělých estonských skladatelů. O Pärtovu hudbu je vždy zájem. Příští rok v dubnu povedu v Estonsku mistrovskou třídu zaměřenou na jeho tvorbu poblíž jeho domova v nedalekých lesích.