Článek
Zatímco Spojené království na konci milénia doslova žilo příběhem osiřelého čaroděje Harryho Pottera, do Česka vtrhl fenomén nenápadněji. Zlom přišel se vznikem filmové série, která měla světovou premiéru v listopadu 2001. Do tuzemských kin vstoupila o tři měsíce později a přilákala více než 776 tisíc diváků.
„Už někdy na přelomu tisíciletí mi zavolal Ray Gillon, supervizor ze studia Warner Bros. Ptal se mě, jak se mám a zda budeme dělat Harryho Pottera. Já na to: ‚No, prima, a co to je?‘“ směje se Sitár.
Charismatu dospívajícího hrdiny však záhy podlehl, a stejně tak jeho nejbližší kolegové. Zvukař Pavel Hráček jednou dorazil na pracoviště s nápadnými pytli pod očima. „Četl jsem Pottera,“ vysvětlil své nevyspání.
Obsazení hlasů hlavního tria dospívajících protagonistů – vedle titulního (Vojta Kotek) také Rona Weasleyho (Jiří Kocman) a Hermiony Grangerové (Anežka Pohorská) – bylo podle Sitára náročné. Gillon pendloval mezi Londýnem a Prahou a osobně dohlížel na casting i samotný průběh natáčení.
Nic než mluvící pusy
Tehdy dvanáctiletý Kotek se však prý od počátku projevoval jako profesionál. Když měl ve čtvrtém pokračování s podtitulem Ohnivý pohár natáčet pod vodou, neváhal a na pokyn supervizora, jenž by se nespokojil s počítačovým efektem, ponořil hlavu do napuštěného umyvadla. „Vojtu nám tenkrát málem utopili,“ říká Sitár.
Zato s jeho vrstevníkem Kocmanem to bylo složitější. „Byl neotesaný, bez hereckých zkušeností. Jednou nám z nudy rozebral mikrofon, technici kvůli tomu šíleli,“ vypráví režisér. Kocman se nakonec uchytil právě díky tomu, jak moc si byl s průšvihářem Ronem povahově podobný.
O výrazné hlášky se v češtině postaral Radek Škvor alias Harryho úhlavní nepřítel Draco Malfoy, jehož prý Sitár k dabování záporné postavy musel přemlouvat.
A samozřejmě také Aleš Procházka, který propůjčil hlas profesorovi lektvarů Severusi Snapeovi. Aby věrohodně vyjádřil jeho křečovitost, dostal od britského šéfa skvělou radu: neustále rukou mačkat golfový míček.
Velkolepá příprava dabingu všech osmi částí fantasy ságy byla vzhledem k dnešním poměrům jedinečná. V současnosti je ze strachu z úniku materiálů na internet diametrálně rozdílná.
„Obava je na místě, ale máme ztížené pracovní podmínky. Na ztmavených videích občas nevidíme vůbec nic kromě mluvících úst,“ popisuje Sitár.
Problémy to přináší zejména kvůli odlišné gramatice. Zatímco angličtina při užívání druhé osoby jednotného čísla nerozlišuje rody, v češtině náhle není jasné, jestli postava oslovuje muže, nebo ženu. To navíc většinou není zřejmé ani z přiloženého skriptu, textové pomůcky pro návaznost záběrů.
