Spolupracovník StB zaveze diváky zpět do období normalizace. Ve Volze

Tvůrci diváky zavedou do období, kdy probíhají čistky napříč společností. Hledají se kádry, a to na všech místech. Každý může být sledovaný, každý může udávat…

A ojedinělá sbírka charakterů se nachází také mezi umělci, které masivně zaměstnává právě televize.

„Já jsem se v té době narodil. Ta námi popisovaná léta jsem se tedy osobně takto nezažil, i když normalizací jsem prošel. Chtěl jsem se s ní nějak vypořádat, ať už pro sebe, tak pro děti… Doba přála bezelstným bestiím. Doufám, že se už nevrátí,“ uvedl k seriálu jeho režisér a spoluautor scénáře Jan Pachl.

Doplnil, že při jeho psaní vycházel z knihy Karla Hynieho. „Viděl všechny verze scénářů. Na seriál se těšil. Bohužel se jeho realizace nedožil,“ podotkl s tím, že původně se také uvažovalo o filmu, ale myšlenka na seriál nakonec zvítězila. Než se dostal do výroby, trvalo to ovšem roky.

Ke kulatinám

Ředitel ČT Petr Dvořák v té souvislosti uvedl, že takto to někdy prostě -nejen v ČT - je: „Ale trefili jsme se přesně. Slavíme sedmdesátiny, podobné seriály se k narozeninám hodí. A u Volhy neváhal nikdo, věděli jsme, že seriál jednou natočíme.“

Do hlavních rolí obsadili tvůrci známé herecké tváře. „Neměl jsem být za velkého dobráka. Neměl jsem být ani antihrdinou. Ač pozitivní na mé roli opravdu moc není… Jinak s jejím přijetím jsem neváhal. Mám rád dobové filmy. A tohle bylo velké áčkové natáčení. Nikdy jsem třeba nezažil úplný zábor u Rudolfina, což se v tomhle případě stalo,“ prozradil v pondělí novinářům Kryštof Hádek, hlavní postava seriálu.

Režisérku Vlastu Válovou, která také pořádně hýbe dějem, si pak zahrála Aňa Geislerová. Potvrdila, že se na roli – jako vždy – pečlivě připravovala: „Mám i zubní protézu. Nechtěla jsem být jen Geislerka v kostýmu… Přemýšlela jsem taky nad tím, proč se mi stále nabízejí role s temným charakterem. Možná proto, že jsem schopná si naběhnout na každé vidle, co se nabízejí. Moje Vlasta je také zásadová… “

Dobové materiály

Součástí každého dílu jsou desítky minut dobových záběrů, které si tvůrci vyhledávali v archívech. Přímo ve střižně jich zpracovávali v rozsahu dvou až tří set hodin. „Jen záběry z Takové normální rodinky s Pavlem Landovským jsme nenašli, na tom nám záleželo. Škoda,“ uvedli, čímž prozradili dalšího hybatele děje.