RECENZE: Thunderbolts* vystavují Marvelu řádný psychologický profil

Marvel buduje nové základy a plány už má rozkreslené. Ruku v ruce však pracuje s myšlenkou, že druhý pokus o ten samý husarský kousek, jako se povedl v éře Avengers, nemá úspěch zaručený. Hrdinové se vrátí, jen snad ne ve formě, která by uchvacovala davy jako před lety. Proto komiksový gigant přistupuje k budoucnosti citlivěji. Možná se čekalo, že Thunderbolts* naznačí, kam se vesmír bude ubírat. Duševně narušené charaktery však řeší problémy niternějšího charakteru, snad až existenční. Vytvářejí tak zajímavou metaforu ilustrující stav, ve kterém se Marvel nachází.

Ztroskotanci se superschopnostmi v různých fázích zklamání ze života hrají svou parodii na zachránce a v mezičase zjišťují, že svět už ve spásu nedoufá.

A zatímco se více či méně opakovaných akcí, triků a pláštíků na efekt jistě dočkáme, snímek objevuje nečekaný poklad ve zranitelnosti a lidskosti svých charakterů. Vytváří tak dojem, že celá superhrdinská aura je jen vedlejší motiv a v jádru jde síla z úplně jiných míst. Vždyť i hlavní hrozbou je jakási variace na Supermana s rozdvojenou osobností.

Dojmu přidává plusové body i fakt, že se tým skládá ze skutečně skvělých herců. Florence Pughová, Sebastian Stan, Hannah John-Kamenová, Wyatt Russell a Lewis Pullman příliš nepřehrávají, nepředvádějí se a také o dost méně hláškují.

Snad jedinou výjimkou je hlučný David Harbour, který je ale dostatečně vtipný, aby nekazil partu.

Pokud však sejmeme růžové brýle, stále dostáváme jen mnoho povyku pro nic. Snímek působí jako příběh o zrodu „nových Avengers“, z čehož si tvůrci brilantně střílí úplně v závěru, ale zdlouhavý rozjezd, prakticky žádná atmosféra a velmi slabá pointa dělají z Thunderbolts* superhrdinské „béčko“.

To dokonce dává smysl i jako samostatný film bez nutné znalosti seriálů, vedlejších dějových linií a postav. Kontext v této fázi není pro diváka značnou výhodou a trumfy v rámci kontinuity či propojení jednotlivých snímků napříč vesmírem jsou ty tam. Tento fakt ale bude mnoha nezasvěceným vyhovovat.

Apatické a lhostejné publikum si tak po sérii nezdarů vysloužilo charaktery k obrazu svému. Je paradoxem, že jakýkoliv fantaskní prvek, síla či lidská moc překračující běžné chápání (Valentina Allegra de Fontaine v podání Julie Louis-Dreyfusové) jsou důvodem, proč film není lepší.

Thunderbolts* uzavírají nepovedenou etapu. Místy fungují jako překvapivá psychologická sonda, ale hlavně jako akční předehra k Fantastické čtyřce, kde se to naopak schopnostmi bude jen hemžit. Šestice antihrdinů určitě nepatří k tomu horšímu, co studio Marvel v posledních letech nabídlo, a v tom správném světle dokonce nějaký kredit svým duchovním otcům přidá.

Stále více to však vypadá, že naději na zábavný, napínavý, originální a nosný komiksový film doručí až jistý doktor v zeleném se sbírkou hvězd z časů, kdy kina s Thorem a Iron Manem praskala ve švech.