RECENZE: Terminátor má své mouchy, ale propadák to není

Režisér Tim Miller může směle prohlásit, že jeho Terminátor: Temný osud je lepší film než Genisys, i když, upřímně řečeno, člověk nemusí být žádný Scorsese, aby překonal takovou slátaninu. Jeho scénář celý Genisys moudře ignoruje a navazuje pouze na konec kultovního Terminátora 2.

V úvodu se dozvíme, že jeden z mnoha strojů z budoucnosti nakonec přece jen Johna Connora trefil a Sarah (Linda Hamiltonová) zůstala sama. Objevují se stále noví terminátoři, takže se nenudí. Tajemný přítel jí totiž posílá souřadnice, kde se zase nějaký ten zmetek zhmotnil.

Zdá se, že stroje teď chtějí zabít mladou mexickou dívku Danielu (Natalia Reyesová). Vedle stárnoucí Sarah se však objevuje ještě supervojačka z budoucnosti, položena-polorobot (Mackenzie Davisová), která se v otvírací scéně jeví nepřátelsky, ale nezbývá jí nic jiného než v novém dobrodružství se Sarah spolupracovat a ochraňovat Danielu, která má v budoucnu zachránit lidstvo.

Již od začátku filmu je zjevné, že tvůrci Temného osudu se usilovně snažili napodobit nepřekonatelný film T2, což je dvojsečná zbraň. Lze to považovat za silnou, ale současně i slabou stránku snímku. Vypadá totiž tak trochu jako kopie, a to doslova - včetně konkrétních scén.

Temný osud má spád, různé zvraty i velkolepý závěr, děj je srozumitelný, ale zároveň až nepříjemně stejný jako T2. Místo Skynetu chce lidstvo zničit jakýsi Legion, který také vysílá různé terminátory do minulosti a blond supervojačka (něco mezi Robocopem a Penny z Teorie velkého třesku) tomu brání.

Zábavu občas kazí nelogické prvky v ději. Například se dozvíme, že starý terminátor (Arnold Schwarzenegger) se najednou sám rozhodnul, že bude hodný a pomůže Sarah. Ano, čtete správně, stroj nebyl přeprogramován, ale z ničeho nic má lidské svědomí a rozhoduje se sám! To sice zcela popírá celou terminátorskou ságu, ale dobře. Dokonce se stará o rozvedenou paní s dítětem a bydlí s nimi, přičemž máme uvěřit, že paní za několik let nepoznala, že není člověk. Přestože nejí, nepije, nepotí se, nespí, nechodí na záchod a váží 200 kilo.

Mezi úsměvné detaily patří i to, jak snadno se tu postavám sděluje, že přiletěli roboti z budoucnosti a chtějí je zabít. Místo, aby ihned volali Chocholouškovi do Bohnic, nebo začali vyděšeně utíkat, všichni se diví asi vteřinu a pak udělají „OK, jasně - jdeme ty roboty z budoucnosti nakopat“.

Hrdinové mají neuvěřitelné štěstí a zlý terminátor je neskutečné nemehlo, i když nám pořád sdělují, že je naprosto neporazitelný. Samotnou akci natočili velice šikovně - efekty, kamera, masky, vše je na výši doby. Hrdinové jsou pronásledováni po zemi, vzduchem i vodou, a provádějí nejeden akrobatický kousek. Mnohem více než v prvním a druhém díle dostává prostor humor. Otázkou je, jestli se to do žánru vůbec hodí, ale Arnold Schwarzenegger v každém případě perlí.

Temný osud přichází pozdě, je silně neoriginální a místy vykukují velké díry ve scénáři, ale o úplný propadák nejde. Spíše o přijatelnou zábavu, která už nemá ambice na kultovní status.