RECENZE: Tanec smrti využívá průpravu baletek pro rozehrání brutálních akčních choreografií

Sousloví „krvavý balet“ se vžilo pro označení filmů hongkongské akční školy. Odvíjelo se od estetického ztvárnění akčních scén, realizovaných v efektně zpomalených záběrech. Choreografie pohybu postav zde v mnohém připomínala tu baletní.

Z tohoto pohledu se ukazuje jako nosný nápad využít tanečního umění a flexibility a síly těl baletek pro akční film. Chopila se toho společnost 87North Production, založená Davidem Leitchem, jež filmy Nikdo nebo Bullet Train definovala moderní podobu akčního žánru.

Leitch se jako spolurežisér podílel na prvním Johnu Wickovi a Tanec smrti může nejen svým názvem připomínat loňský spin-off z wickovského světa Balerína. V něm šlo ale o vražednou profesionálku, tady se do střetu s maďarskými gangstery dostávají světem zločinu nedotčené amatérky.

Jde o pětici mladých dívek z Los Angeles, které se chystají na prestižní přehlídku v Budapešti, jež by je mohla katapultovat výše v jejich oboru. Rivalita panuje zejména mezi dvojicí z nich, Bones a Princess, jejíž matka soubor sponzoruje. Dalšími členkami souboru jsou Zoe, její neslyšící sestra Chloe a Grace.

Každá z nich je vybavena jen základní charakteristikou. Bones je ta drsná, která si musí všechno v životě vydřít sama, Princess je její opak, bohatá a rozmazlená, Chloe je naivní, Zoe vůči ní opatrovnická, zbožná Grace taková roztržitá. Společně pak musí pochopit, že uspět mohou jen tehdy, když spojí síly, a to nejen v rámci jejich vystoupení, ale v situaci, kdy se ocitají v ohrožení života.

V doprovodu taneční instruktorky Thorny se objevují po poruše autobusu v lese před zájezdním hotelem poněkud archaického vzhledu. Šéfuje mu bývalá baletka Devora (Uma Thurmanová) a jeho osazenstvo tvoří zanedbaní muži s nevybíravými způsoby chování.

Ponurý hostinec s chodbami potaženými červeným sametem a upomínkami na někdejší kariéru jeho majitelky jakoby odrážel stav její duše, která se nikdy nesrovnala s tím, co stálo za jejím ukončením a co dostane ve filmu ještě vyústění v podobě odplaty za zmařené sny.

V jednotlivých zákoutích hotelu se pak odehrává něco, co nám může připomenout scény z hororového Hostelu. Usekané prsty, rozřezávání těl, aby nemohla být identifikována, to připomíná scény z trochu jiného filmu, než jakým Tanec smrti ve finále je.

Jde o brutalitu záměrně přepálenou, utahující si z žánrových schémat a propriet nejen hororových, ale i akčních filmů. Stylizované nadsázce odpovídá nejen prostředí hotelu, ale i to, jak působí východoevropští gangsteři coby takoví méně civilizací dotčení epigoni těch západoevropských.

Proti světu těchto hrubých mužů, kteří je chtějí znásilnit nebo zabít, se baletky musí spojit a využít svých předností. Tedy trénovaných těl, schopných vysokých kopů a mrštných otoček. Sympatické je, že film z nich nedělá superhrdinky. Rány od mnohem fyzicky zdatnějších mužů je bolí, tváře i jejich bílé trikoty se barví do ruda, ale ony to nevzdávají.

K hbitým tělům se přidává vynalézavost a schopnost improvizace, takže ze žiletky v baletním piškotu se stává smrtící zbraň, stejně jako z kladiva nebo nůžek, které najdou okolo. To urputné, nadlidské úsilí, aby z toho vyvázly živé, je z filmu cítit.

Propisuje se to i do charakteru akčních scén, z nichž mezi ty nejlepší patří jak ta komornější v těsných suterénních prostorách, tak když si to s protivníky rozdávají v hlavní hotelové hale v secvičené harmonii jejich tanečního čísla. Zní k tomu jako podkres taneční songy a celé to připomíná představení Louskáčka v krvavých kulisách, kde dochází k prolnutí ladnosti pohybu a špinavosti prostředí.

V této vražedné generálce na vystoupení v Budapešti exceluje zejména Maddie Zieglerová jako Bones. Divoký oheň v jejích očích se přenáší do zuřivého pohybu těla. Stává se přirozenou autoritou v souboru, která artikuluje i podprahové feministické vyznění filmu.

Uma Thurmanová jako největší herecká hvězda snímku v dívkách vidí své trochu mladší já a je definována především svou minulostí. S charakteristikou postav si scenáristka nedala velkou práci, ale je dostačující pro rozehrání akční choreografie, synchronizované kamerou a střihem s rytmem hudby. Tanec smrti je čtvrtým režijním počinem Vicky Jewsonové a určitě se ji vyplatí do budoucna sledovat.