RECENZE: Neslavný konec trilogie. Džob je bez vtipu, se špatnými výkony i zvukem

Gympl s Tomášem Vorlem jr. a Jiřím Mádlem v rolích středoškoláků, kteří si školní nudu zpestřují nelegálním graffiti, byl groteskním otiskem situace českého školství, dosti vtipným a odkazujícím ke starým komediím Škola, základ života a Cesta do hlubin študákovy duše.

Vejška byla slabší už proto, že se ve škole skoro neodehrávala a vlastně jen rozváděla tezi, kterou nastolil Gympl: kdo má dobré jadérko a talent, prosadí se a z toho, kdo byl vychován rodičem ohavného charakteru, slušný člověk nevyroste. Humoru již bylo podstatně méně.

Na scénáři Džobu se s režisérem a kameramanem Vorlem podílely writerka Sany a Barbora Vlčková, která s ním spolupracovala už na scénáři Instalatéra z Tuchlovic. Ani tři autoři však nedali dohromady příběh, který by měl smysluplný děj. A na humor jako kdyby rezignovali zcela. Podobně jako ve Vejšce je to už jen ilustrace dobře známých postav, které jen věkově dospěly. Napotřetí už poněkud nudí.

Kolman (Jiří Mádl) se takzvaně usadil. Pracuje v korporátní firmě se všemi atributy a stereotypy, které ke korporátu podle Vorlova mínění patří. Má též manželku a malou dcerku, ale pořád si ještě nedokáže odepřít noční výpravy za nelegálním graffiti, což manželce nepřekvapivě vadí.

Kocourek (Tomáš Vorel jr.) je samotář, živí se potiskem triček, ale má umělecké ambice v prostředí legálních graffiti a chtěl by se prosadit i malbou. Čas od času však neodolá Kolmanovu lákání k nočním výpravám.

Vedle nich jsou tu i další postavy z minulých filmů, ale mají jen epizodní role a nikam se neposouvají, snad pouze Kocourkova maminka (Zuzana Bydžovská) se z domácího popíjení posunula do nemocnice. Kratičké je i setkání s Kolmanovým otcem (Jan Kraus) a jeho přítelkyní (Eva Podzimková). Mezi novými postavami vyčnívá Kolmanova manželka a její matka (Vilma Cibulková).

Tím, že poslední díl trilogie už zcela ztratil vtip, pokud za něj nejsme ochotni považovat velmi prvoplánované zesměšnění korporátní firmy, ztratil opodstatnění i žánr grotesky, kterého se Vorel snaží držet, ale nefunguje to a mnohé scény vyznívají spíše trapně.

Herecky je Džob značně nevyrovnaný, na jedné straně spolehliví Jiří Mádl a Zuzana Bydžovská, na straně druhé jednostrunný Tomáš Vorel jr. a zcela nevěrohodná Diana Dulínková, která jen deklamuje text. Nehezkou a skoro neuvěřitelnou karikaturu pak předvádí Vilma Cibulková, která je v grimasách takřka k nepoznání.

Kvůli takto nevyrovnaným výkonům a absenci kloudného děje je i obtížné rozeznat, co myslí tvůrci vážně a co má být nadsázka. Což je vždycky problém, a u filmu, který chce být alespoň částečně komedií, zvlášť.

Dalším velkým problémem je i technická stránka, debutující zvukař Matúš Luhový odvedl tak slabou práci, že místy filmu není prakticky rozumět.