Článek
Jakou podobu bude mít slavnostní večer k oslavě narozenin?
Josef: Spolu s rodiči jsme pozvali snad všechny herce, kteří na tomto jevišti během těch třiceti let stáli. Podařilo se dát dohromady úžasnou sestavu, v níž budou Jiří Bartoška, Pavel Zedníček, Jana Švandová, Dana Morávková, Veronika Freimanová, Zdeněk Žák, Petr Pospíchal, Jan a Rudolf Hrušínští, ale také Ondřej Havelka a Jarek Nohavica. A řada dalších.
Večer bude moderovat Aleš Cibulka a jeho záznam odvysílá 25. prosince Český rozhlas 2. Bude se vzpomínat i zpívat. Současně se slavnostním večerem otevíráme i výstavu, která mapuje třicet let existence Divadla Bez zábradlí.
Jak se stalo, že jste převzali divadlo po rodičích?
Karel: Debaty o budoucnosti divadla doma probíhaly už dlouho. Rodiče ho vedli třicet let a zejména na tátovi se v posledních letech začala projevovat únava ze všech problémů s tím spojených. Takže logicky vyvstala otázka, jak dál.
Jednou z možností bylo divadlo prodat, anebo pokračovat dál v rodinné firmě. To se nám jevilo jako nejlepší řešení. S bratrem jsme v tomhle divadle vyrostli a cítíme k němu lásku i zodpovědnost.
Jak máte rozdělené role ve vedení divadla?
Karel: Josef má na starosti vedení divadla z hlediska produkčního a ekonomického, já jsem spíš něco jako principál, který se stará o repertoár. Ale ono se to prolíná, radíme se spolu o tom, co bychom chtěli hrát a jak. Ostatně to byl Josef, kdo do češtiny přeložil text amerického monodramatu Iliada, který jsme v září uvedli. Přichází s řadou podnětů a nápadů.
Karel jako herec má k divadlu blízko, ale vy jste, Josefe, vystudoval Filmovou akademii Miroslava Ondříčka v Písku a filozofii na Univerzitě Karlově. Jak vás bratr přemluvil k tomu, abyste s ním do vedení divadla šel?
Josef: Moc mě přemlouvat nemusel. V té době jsem rodičům pomáhal se žádostí o grant na provoz od hl. města Praha, takže i když jsem nestudoval přímo produkci, zkušenosti v tomto směru už jsem měl.
Ale pravda je, že jsme pod vlivem opatření proti covidové pandemii vstoupili do velmi složité situace, která nás stále drží v nejistotě, co s divadlem, a nejen s tím naším, bude dál. Řešíme to s Asociací nezávislých divadel, jíž jsme členem.
Snažíme se politiky přimět k tomu, aby stanovili jasnou perspektivu, v níž by divadla mohla existovat a plánovat sezonu. Zatím stále řešíme skloubení provozu s představeními, která byla přeložena třikrát i čtyřikrát. Plánovat v téhle situaci je složité. Chci poděkovat divákům i všem lidem z divadla za maximální pochopení a trpělivost.
Převzali jste divadlo se třicetiletou tradicí i diváckou obcí, ale předpokládám, že máte o jeho podobě vlastní představu, která se ne vždy musí krýt s představami rodičů.
Josef: Oba si velice vážíme toho, co rodiče vybudovali, a samozřejmě o to nechceme přijít. Je úžasné, že k nám diváci chodí na naše herecké hvězdy i repertoár. Chceme mít co nejširší diváckou obec, což mimo jiné znamená, že bychom stálé diváky rádi rozšířili i o mladší. Ale ono nejde ani tak o věk, jako o názor na divadlo.
Rádi bychom, aby k nám začali chodit i ti, kteří k nám zatím nechodili. Snažíme se o to nejen repertoárem a přizváním režisérů i herců naší generace, jako jsou Eva Josefíková nebo Filip Kaňkovský, ale i novou úpravou kategorie vstupného, od nejdražšího až po lístky pro studenty.
Karel: Zúčastníme se letos opět Noci divadel, během níž se k nám lidé mohou dostat za snížené vstupné. Nabízíme představení Iliady za 150 Kč. K proměně divadla směřujeme i mimo jeviště.
Rozjíždíme off program, klub by měl sloužit jako variabilní prostor pro scénická čtení, přenášky nebo koncerty, poslední víkend u nás patřil divadelnímu spolku Tres Deseos režisérky Viktorky Čermákové, který nám přiblížil duch mexických slavností mrtvých. Byl to vlastně takový mexický minifestival, včetně hudby i jídla.
Bude u nás hrát Prague Shakespeare Company a rádi bychom se vrátili k tradici hostování slovenských divadel. Je tu i řada dalších aktivit, třeba Divadlo paměti národa, což je kroužek studentů středních škol, který u nás každý týden pracuje na divadelní podobě určitého tématu.
Sezonu jste úspěšně zahájili premiérou muzikálu Cabaret i monodramatem Iliada. Na co dalšího se diváci v této sezoně mohou těšit?
Karel: Pokud se sezona uskuteční, jak doufáme, připravujeme premiéru hry Alexise Michalika Edmond. Je o Edmondu Rostandovi, autorovi Cyrana z Bergeracu, a diváky uvádí do vzrušujícího prostředí umělecké Paříže konce devatenáctého století.
Chystáme i komorní hru pro dvě velké herečky. V dalším výhledu se mohou diváci těšit i na vtipný horor.
Co je vaším největším principálským přáním?
Josef: Aby sezona proběhla klidně a diváci se opět těšili do divadla.
Karel: A aby od nás odcházeli se zážitkem, smyslovým, citovým i intelektuálním.
Josef: Ale nejdůležitější jsou emoce, protože ty dnes nejen v divadle lidem nejvíc scházejí.
Může se vám hodit na Firmy.cz: