Článek
Dříve se mělo za to, že zástupci výtvarné scény se k dokumentu připojili víceméně symbolicky. A proto je velkou zásluhou výstavy fakt, že představila na čtyři desítky signatářů, z nichž většina prezentuje svá díla v této galerii. Další práce jsou uvedené v precizně zpracovaném katalogu.
Jako prolog by mohl sloužit olej na plátně Macbeth v Čechách (1978) od Ondřeje Kohouta. Je na něm scéna z bytového divadla. Ovšem aktéři tohoto spektáklu, jimiž jsou Pavel Landovský, Pavel Kohout, Vlastimil Třešňák, Vlasta Chramostová a Tereza Boučková, mají nad sebou rudou oponu, kterou se chystá zatáhnout voják v ruské uniformě.
Kurátorka výstavy a ředitelka instituce Dana Veselská rozdělila expozici na několik kapitol, mapujících i vysvětlujících historické i politické události, které ovlivnily či formovaly výtvarnou scénu. Charakterizují uvolnění na konci 50. let a opuštění vyčpělého socialistického realismu, uvolnění let šedesátých a příklon k modernímu umění, ukončené okupací v srpnu 1968, jež vedlo k šedivé a demotivující normalizaci.
Velkoformátová koláž Pocta Janu Palachovi (1968-1969) vytvořená výtvarníkem a básníkem Jiřím Kolářem je umístěná na černém panelu, evokujícím smuteční katafalk. Kromě Palachovy podobizny a rozostřeného aktu Venuše jsou tam i parte umělců, kteří zemřeli nebo zahynuli kvůli společenským poměrům (Boudník spáchal sebevraždu, Balcar se zabil v autě v srpnových dnech 1968).
Řezba Jana Koblasy Král III (třetí malý) připomíná antickou stélu. Je to snad památník postavený na obětišti nebo vztyčený prst, upozorňující člověka, aby se na chvíli zastavil a přemýšlel?
Zajímavá je kapitola věnovaná akčnímu umění a happeningu, jehož podstatou byla konkrétní fyzická aktivita na daném místě. S tímto druhem umění je spojen především nedávno zemřelý Milan Knížák, jenž založil v 60. letech skupinu Aktuální umění, přetransformovanou v hnutí Aktual a stejnojmennou hudební skupinu. Na výstavě má i tři prostorové objekty Dokumentární kniha I, II, III.
Významnou personou této scény byl spisovatel a básník Eugen Brikcius, jehož happening Pivní zátiší z roku 1967 na pražské Kampě je v galerii zachycen na velkoformátových černobílých snímcích. Zatímco Zorka Ságlová je zastoupena prostorovým objektem Bez názvu (sedm žlutých míčků rozmístila na červené desce), což mírně připomíná její landartovou aktivitu Házení míčů do průhonického rybníka Bořín.
Noční ptáci za mořem i u nás
Klasickou malířskou tvorbu zastupuje Jan Šafránek, jehož inspirovaly normální situace z běžného života, třeba z holičství, restaurace či plesu. V jeho figurách se mísí realismus a naivní umění, podobně jako u amerického malíře Edwarda Hoppera (1882-1967).
Jeden z Šafránkových obrazů nese stejný název jako slavné dílo zámořského malíře, totiž Noční ptáci. Zatímco ale u Šafránkova kolegy lidé v klidu popíjejí v nočním baru za prosklenou stěnou, na jeho oleji vycházejí do ulic, protože za reálného socialismu hospody zavíraly brzo.