Článek
Nehoda se stala 11. května dopoledne. „Když jsme jeli s tátou po vedlejší cestě ze stavebnin domů do Věžné, na hladině rybníka u obce plavalo auto, bylo už asi dvacet metrů od břehu. V protisměru už stálo jiné auto a ke mně běžela jedna místní paní, že ve voze je žena,“ líčil zachránce.
Hned začal hledat v kufru něco, čím by mohl rozbít okénko. Z kufru popadl klíč na výměnu kol a běžel k vodě. Myšlenka na to přitáhnout auto ke břehu rychle vzala za své, protože se auto začalo potápět.
„Nebylo na co čekat, skočil jsem do vody a doplaval k autu. Přední okýnko už bylo pod vodou, zkusil jsem se potopit a podívat se, zda je někdo na místě řidiče, ale neviděl jsem vůbec nic. Ani dveře nešly otevřít,“ popsal svůj zásah Jakub Vrbka.
Jako druhé řešení zvolil rozbití okýnka zadních dveří, které už bylo z půlky pod vodou. „Ani to se nepovedlo,“ zmínil, jak je těžké rozbít sklo, navíc v situaci, kdy není možné se pořádně rozmáchnout.
Pak mu bleskla hlavou spásná myšlenka, kterou mu v paměti zůstala ze školení v práci. „Vzpomněl jsem si, že se musí chvíli počkat, než se zaplní auto vodou a srovná se tlak, aby šly dveře otevřít,“ vyprávěl.
Pak se potopil ke klice a zkusil dveře vší silou otevřít, což se naštěstí podařilo. Stejně tak se mu povedlo nahmatat řidičku, která se mezitím odpoutala a přesunula na zadní sedadla.