Článek
Tvrdí to zpravidla emotivně, přičemž citové zabarvení jejich sdělení se pohybuje od brblání staříka stiženého zácpou až k projevům nepokryté nenávisti na úrovni zvířecí říše.
Proto stojí za pokus tento narativ věcně zhodnotit.
Kult osobnosti je úzce propojen s určitým stavem společnosti. Vzniká, začíná hrát významnou roli a nakonec se stává základem každodenního života tam, kde většinu obyvatelstva tvoří bytosti s embryonálním smyslem pro svobodu a demokracii.
Budiž příkladem stalinismus v SSSR, maoismus v Číně nebo kimismus na věčné časy a nikdy jinak v Severní Koreji.
Když v zemi vládne kult osobnosti, znamená to, že i jen myšlenkový nesouhlas s Vůdcem a jeho projevy nejen není dovolen, ale je tvrdě potlačován až k fyzické likvidaci nositele. O činech proti němu nemluvě.
Ve školách se učí jako jedině přípustná pravda každý, i sebepitomější Vůdcův výrok. Citování Vůdcových myšlenek stejně jako jeho vejšplechtů je povinné pro každý veřejný projev.
O dění v zemi rozhoduje jedině Vůdce. Nikdo jiný nesmí ani ceknout proti Vůdcově vůli. Všude se tyčí Vůdcovy sochy v nadživotní velikosti. Města, stadiony a čističky odpadních vod nesou jeho jméno.
Pracující během mnohatisícových radostných pochodů provolávají slávu jeho moudrosti, která je nad jejich chápání.
Vojáci, které Vůdce pošle do válek, jež vznikly proto, že chce další území, musí křičet jeho jméno, když jdou do útoku. Kdyby náhodou šturm přežili, riskují udání od spolubojovníků, že mlčeli a tím zradili vlast.
A tak dále. Známek kultu osobnosti by se dalo najít více.
Teď si položme otázku: Existuje něco takového alespoň v náznacích v současném Česku?
Neexistuje. Ani náhodou.
Chybí totiž základ takového jevu. Prezidenta Petra Pavla má v úctě zcela opačná část obyvatelstva než ta, která je vždy fundamentem kultu osobnosti.
Známky nekritického uctívání se dají vystopovat jinde, u obdivovatelů Andreje Babiše. Ale ani tam se o žádném kultu mluvit nedá.
Proč se tedy rozhořčené a nenávistné hlasy vůči současné hlavě státu vyskytují tak často a tak úporně?
Každý na první pohled složitý jev má úžasně jednoduché vysvětlení. Stejné je to i v případě šíření nenávisti vůči současnému prezidentu republiky.
Petr Pavel má respekt občanů, kterým záleží na svobodném Česku.
Šiřitelé nenávisti vůči hlavě státu fakticky připravují nový zvací dopis.
Komunisté přitom byli méně podělaní. Žádali o okupaci na rovinu. Dnešní ruská pátá kolona stojící za popsanou nenávistí na to jde zbabělou oklikou.