Očima Saši Mitrofanova: Lůza opět řídí zemi

Nejdříve k 80. letům v plzeňské Škodovce.

Když potkal vzorný dělník A. O. předsedu podnikových odborů S. M., pokaždé si ho dobíral: „S., cos to říkal na tý poslední schůzi? Že každá ženská potřebuje něco teplýho do břicha a vod toho sme tady my odbory? Jaks to myslel, vole?“

„No ty vole, nechceš se už na tyhle fórky vysrat? Já myslel, že potřebuje teplou stravu v závodní jídelně, ty kujóne!“ odpovídal naoko naštvaný S. M., který ale měl radost, že jeho lidové vtipy na schůzích mají takový úspěch mezi dělnickou třídou.

O pár let později na nějaké celopodnikové schůzi vystoupil člen předsednictva ÚV KSČ Alois Indra. V době, kdy řečnil v Plzni, povolila strana kritiku nedostatku pracovních sil v národním hospodářství.

Indra v jednu chvíli pochopil, že sál usíná a co nevidět začnou posluchači chrápat. Vzepjal se k řečnické pomůcce.

„Víte, soudružky a soudruzi, že v současné době trpí naše národní hospodářství nedostatkem pracovních sil? A víte, jaký vtip na tohle téma teď mezi sebou lidi vypráví? Nevíte? Tak já vám ho řeknu. Tady je: Už není ani možné provozovat grupensex, poněvadž nejsou lidi!“

Účastníci schůze se probudili a radostně se zasmáli.

A teď k současnosti.

Vrátilo se to. Teď se ale noví papaláši nezaštiťují dělnickou třídou, to už je de mode. Andropauza poslance Ševčíka je v souladu s jeho mozkovým vehiklem. Když bylo módní vlastnit legitimaci KSČ, měl ji. Před rokem 1989 byl Ševčík popsán v zachovalých dokumentech tehdejší komunistické vojenské rozvědky jako „iniciativní, pracovitý, zásadový a svědomitý“ člověk.

Současná vládní koalice v České republice je terénem, na němž se dokonala renesance ducha a někdy i těl normalizačních komunistů. Jedno hlavní tělo celou tu partu řídí a jiná tělíčka skotačí v opojení mocí, protože mají nelíčenou radost, že se vrátila jejich doba.

Předchozí členství v KSČ a kontakty s komunistickou rozvědkou však nejsou podmínkou. Poradce ministryně financí Milan Bednář nikdy u komunistů nebyl. Také má kultivovaný projev, který se nedá přirovnat k blábolení Miloše Jakeše.

Ale to nevadí. Promlouvá z něj duch tajemníka ÚV KSČ Jana Fojtíka, který před listopadem 1989 určoval, co mají a co nemají psát novináři.

Lůza opět řídí zemi.