Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Co dokáže ulice?

V minulých dnech mě během venčení oslovili na našem poněkud přestárlém sídlišti postupně dva důchodci. Chtěli se podělit o svůj názor na to, jak se zbavit Andreje Babiše. Přikláněli se ke stanovisku, že lidé mají být vytrvalí a dávat na početných a častých demonstracích Babišovi najevo, že se jim hnusí a že má jít pryč. „A on nevydrží, zhroutí se. Není to vytrvalý lidský typ,“ řekl druhý ze zmíněných pánů.

Foto: David Neff, Novinky

Alexandr Mitrofanov

Článek

Proč jsem tuto epizodu vylíčil? Ze dvou důvodů.

Za prvé se potvrdilo, že teze, že Babiše drží při politickém životě všichni penzisté, není korektní. Možná lze mluvit o většině občanů v důchodovém věku, ale rozhodně to nejsou všichni. Navíc mezi Babišovými podporovateli najdeme zástupce dalších věkových skupin. Spíše než o věku by se mohlo mluvit o poznávacím znamení nižší vzdělanosti. Samozřejmě s výjimkou kariéristů s vysokoškolskými diplomy.

Za druhé nekoordinované myšlenky zmíněných pánů skončily u stejného bodu. Jejich odpověď na otázku, jak se zbavit Babiše, je zároveň příspěvkem do debaty, která zákonitě vznikla ve veřejném prostoru a kterou už vede a bude bezpochyby dále akcentovat opačná část společnosti, tedy členové a stoupenci vládní koalice. Poukazují na to, že v zemi proběhly svobodné a demokratické volby, které nikdo nezpochybnil, a že výsledkem těchto voleb byl vznik nové Sněmovny, která vygenerovala současnou vládu.

Závěr, který koalice a její příznivci říkají nahlas a důrazně, je, že Babiš a jeho spoluvládci jsou v čele exekutivy naprosto legitimně a že jakýkoli pokus veřejnosti o změnu poměrů je marný. Změna vlády může nastat pouze ve dvou případech. Buď samotná vláda podá z nějakého důvodu demisi, anebo nastane jiná konfigurace politických sil po dalších sněmovních volbách. Možnost, že premiér podá demisi poté, co Sněmovna minimálně hlasy 101 poslance vysloví vládě nedůvěru, se nediskutuje, protože současný poměr sil v dolní parlamentní komoře nečiní takový vývoj pravděpodobným.

Co tedy zbývá nespokojené veřejnosti, jinými slovy, co v takové situaci dokáže ulice?

Vzdálená perspektiva zahrnuje takovou mobilizaci všech odpůrců současné neonormalizace, že jejich počet u volebních uren převýší počet stoupenců klidu na práci s plným vlastním žaludkem.

Střednědobou cestu naznačili pánové citovaní v úvodu tohoto sloupku. Soustavný mohutný tlak veřejnosti trvale dávající Babišovi najevo, že v jejím světě je odporným vetřelcem s tlupou neméně ohyzdných pobočníků, může pošramotit nemladou duševní schránku předsedy vlády.

Precedenty už byly. Do cukrárny před protestujícími utekl, před hlasováním o veřejnoprávních médiích se schoval.

Houšť a větší kapky by mohly způsobit potopu.

Výběr článků

Načítám