Článek
Náš národ má legendární zrádce v postavách rakouského denuncianta Karla Sabiny, nacistického konfidenta Karla Čurdy, signatářů zvacího dopisu Brežněvovi Indrovi, Kolderovi, Svestkovi, Kapkovi a Biĺakovi a řady dalších, známých i bezejmenných lumpů. Že by jejich řady rozšířili zrovna europoslanci Tomáš Zdechovský a Mikuláš Peksa, je spíš nepravděpodobné. Mrzkým označením je totiž neocejchoval národ, nýbrž Andrej Babiš.
Za zradu vlasti považuje otevírání tématu vlastního střetu zájmů, které se neodehrává někde v příšeří, ale na veřejných plénech. Debaty, jaké důvěrně známe z české Poslanecké sněmovny, probíhají i na úrovni Evropského parlamentu. Zdechovského lidovci i Peksovi piráti v nich zastávají stejné postoje.
Kdyby Babiš netrval na svém předsednictví ve vládě, případně prodal Agrofert, mohl s týmiž stranami dost možná sestavovat většinový kabinet a nemusel se opírat o komunisty, případně okamurovce. Místo toho je jeho jméno přetřásáno v Bruselu a do Česka jezdí auditoři vyšetřovat rozdělování veřejných peněz ze společného rozpočtu.
Zdechovský i Peksa jsou Babišovi političtí protivníci, věrnost mu nikdy nepřísahali a v ničem s ním takříkajíc nejedou. Premiér má v europarlamentu šest odhodlaných zastánců, kdyby proti němu vystoupila taková Dita Charanzová, pak by se o zradě ve smyslu, jak ji předseda hnutí ANO chápe, dalo nejspíš mluvit. Aniž by však bylo třeba do takového sporu zatahovat zbytek země.
Osočení politiků opozičních stran dokládá, jak ledabyle se u nás nakládá s velkými slovy. Pražský krajský soud v únoru odmítl žalobu Transparency International proti Babišovým opakovaným výpadům, že je organizace zkorumpovaná, tedy podplacená, když jej kritizuje. Pravdivost jeho tvrzení vůbec nezkoumal, o veřejně činných osobách si prý každý může říkat, co chce.
Josef Koukal
Komentátor deníku Právo. Zabývá se tématy z oblasti justice a kriminálními kauzami. Od roku 1993 byl redaktorem Českého deníku, Denního Telegrafu, Svobodného slova a Zemských novin, spolupracoval externě s Českým rozhlasem a dalšími, převážně tištěnými médii. V Právu působí od roku 2006.
Pak je ovšem možné bez rozpaků vykřikovat, že všichni kradou, lžou, případně zrazují vlast, nejdou-li premiérovi na ruku. Zdechovský už oznámil, že se hodlá proti nařčení z vlastizrady bránit právní cestou. Pokud spis dostane na stůl někdo s pojetím svobody slova á la soudce Vladimír Sommer, možná uslyší, že takový příměr je úplně běžný.