Článek
Na pirátskou loď totiž ve vodách české politiky, jimiž musí kormidlovat za střelkou kompasu vedoucí k podpoře české veřejnosti, čeká nejedno úskalí. Poměrně nová strana se musí vyrovnat s faktem, že něco málo přes pět set členů netvoří dostatečné zázemí pro odbornou, expertní a dlouhodobě udržitelnou politickou práci.
Strana tedy potřebuje rozšířit svůj aparát a zároveň se vyhnout riziku spojenému s politickým úspěchem a finančními zdroji za volby. Riziko spočívá v logické úvaze politických dobrodruhů, kteří se po právu mohou domnívat, že je v pirátské straně může čekat rychlá, finančně dobře ohodnocená a minimálně na několik dalších let úspěšná kariéra. Pro Piráty je tedy jeden z největších úkolů rozpoznat ty, kteří přicházejí s cílem skutečně pracovat, od těch, kteří jen hledají uplatnění.
Přitom rozšíření odborných a expertních kruhů je potřeba pro přerod Pirátů ve stranu mířící v souladu s předsevzetím předsedy Ivana Bartoše k získání masové podpory. Veřejnost je totiž často seznámená s pirátskými plány v oblasti kontroly a průhlednosti politiky a využívání veřejných zdrojů. Méně ale už ví o plánech skokana letošních voleb v oblasti školství, dopravní infrastruktury nebo zdravotnictví.
A byť už tyto plány měla pirátská strana v současném programu načrtnuté, neměla dostatek lidí na jejich prezentaci veřejnosti. Ať už na náměstích a setkáních s lidmi, nebo v médiích. Vystupování na sociálních sítích je totiž jedna věc, utkání v debatách se soupeři a vyjadřování k návrhům politických soupeřů v médiích druhá.
Neméně důležité je uvědomění si, že Pirátům k úspěchu také pomohla jedinečná historická a politická souhra. Ostatní politické strany, které se dlouhodobě podílely na vládnutí v ČR, totiž před letošními volbami selhaly v přesvědčování voličů. A vzhledem k nezpochybnitelnému vítězství hnutí ANO je tak i výsledek necelých jedenáct procent úspěch katapultující Piráty na výsluní české politiky.
Kromě doladění programu, vyhnutí se oportunistům a rozšíření členské i expertní základny čeká Piráty nebezpečí plynoucí z možných vnitrostranických sporů. Vznikli totiž jako spolek aktivistů, které nyní čeká přerod v profesionální stranu. Na sjezdu Pirátů zaznělo, že na všechna tato rizika pamatují. A nejen od kandidátů do předsednictva, ale i při neoficiálních rozhovorech v kuloárech.
Piráti jsou teď nepochybně úspěšní. Po volbách předsednictva víme, že se dále chtějí soustředit na oblast venkova, proevropskou a liberální politiku a politickou otevřenost. Sázka na proevropskou liberální stranu se vyplatit může, protože nová a nezprofanovaná strana s významným celostátním vlivem na české politické scéně chybí.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
Ale stejně ještě bude třeba dát jasně najevo levicové nebo pravicové postupy v oblasti zdravotnictví, školství nebo veřejných investic a daní. Skutečná práce pro Piráty tedy teprve začíná. Až po ní se ukáže, jestli skončí v hlubinách politického zapomnění jako Věci veřejné nebo Zelení. Nebo jestli budou úspěšní jako hnutí ANO, u nějž by v roce 2011 nikoho nenapadlo, že o šest let později vyhraje volby.