Článek
Libeňský most není Barrandovský most, takže se u něj bývalý radní pro dopravu Zdeněk Hřib nikdy nevyfotil v helmičce s triumfálním úsměvem. A to z dobrého důvodu. Je to totiž ukázka dopravní stavby jako dokonalého fiaska. Což potvrdí každý, kdo rozestavěným torzem mostu v poslední době projížděl.
Paradoxní je, že na samém počátku stála velmi úspěšná akce jiného kandidáta na pražského primátora v podzimních komunálních volbách Adama Scheinherra. Ten už v roce 2015 rozjel jako občanský aktivista velmi návodně a bez ohledu na pravidla českého pravopisu pojmenovanou akci „Libeňský most Nebourat, Nerozšiřovat“. Už v té době byl totiž tento most v havarijním stavu. A objevovaly se různé, často poměrně divoké, teorie, co s ním. Ta nejbizarnější byla, že se na něm postaví domy. Tomu chtěl Scheinherr zabránit i za pomoci velkých písmen v názvu své petice. A povedlo se mu to.
O tři roky později se stal náměstkem pro dopravu pod tehdejším pražským primátorem Zdeňkem Hřibem a jako správně zapálený dopravní nerd využil všech možností, které měl, aby rekonstrukci Libeňského mostu prosadil v intencích své petice. Scheinherr dokonce za město připravil smlouvu se stavebníky, která se zdála neprůstřelná. Vše se úspěšně rozběhlo a vypadalo, že i poběží dál.
Jenže v roce 2022 se vyměnilo vedení hlavního města, Hřib se z primátora stal náměstkem pro dopravu po Scheinherrovi a vedle politického spojenectví těchto dvou padla i rekonstrukce Libeňského mostu.
V roce 2023 se z už vysoutěžené rekonstrukce stala výrazně dražší stavba kompletní repliky mostu. Prý proto, že se ukázalo, že most je v horším stavu, než se myslelo. Vedle zvýšení ceny o dvě miliardy to přineslo i změnu smluvních podmínek- a i malé dítě ví, co se stane, když do tak velké zakázky podobným způsobem „hrábnete“. Ano, přijde si pro vás strašidlo na čtyři písmena- ÚHOS. Tedy Úřad na ochranu hospodářské soutěže. A tak se také stalo.
Najednou tu tedy byl rozvrtaný polorozbořený most v havarijním stavu (což mimo jiné znamenalo částečné ochromení provozu MHD v oblasti), a zároveň ÚHOSem vydaný a soudem posvěcený zákaz v rekonstrukci pokračovat podle současných parametrů. Město nesmělo platit za práci stavařům, ti ani nesměli stavět a celé situace využili k tomu, aby se v pro ně ne zcela výhodné smlouvy vyvlékli a naopak po městu mohli žádat kompenzaci za to staveniště, kterým dneska v Libni projíždíte.
Výsledkem je něco, co už také možná znáte z jiných velkých veřejných staveb - posunutí termínu dokončení na rok, o kterém někteří z nás už přemýšlí, zda se ho ještě dožijí. A to v době, kdy měla být rekonstrukce již hotová. A finanční díra, ke které se najednou nikdo nehlásí.
Jak bylo řečeno, úspěch má mnoho tatínků, neúspěch je vždycky sirotek. A někdy je hezké, jak se situace v čase mění. Ostatně dodnes najdete na Facebooku nadšený post Zdeňka Hřiba z ledna 2022, kdy ještě jako primátor slibuje otevření mostu v roce 2025. I z toho vidíte, že Praha je opravdu magické místo. Kde čas prostě plyne jinak.
