Článek
Za „alarmující“ označil zjištění ohledně dronů v Lipsku ministr zahraničí Petr Macinka, který rozhodně není vyděšený plašmuška. Otevřeně varoval, že zjištění nejdou brát na lehkou váhu. Macinka si v případě Ruska ovšem nikdy nenasazoval růžové brýle.
Nakonec otočil i premiér Andrej Babiš, když zdůraznil vážnost situace. Ještě nedávno si přitom stěžoval, že se málo mluví o míru. On přece není válečník, chce mír, takže by se mělo jednat, ovšem raději bez Evropy.
V jednom měl předseda vlády pravdu. O míru se nemluví. Není důvod. Rusko nejen stupňuje své provokace vůči Západu. Ukrajinu také zasypává stále větším množstvím raket a střel i bomb a žene další a další muže na smrt, aby bylo Rusko o kousek větší.
Babiš by si měl stěžovat v Kremlu, kde by neuspěl. Tohle v Moskvě slyšet nechtějí, konvenují jim jen vyjádření, že Česko nedá na zbraně na Ukrajinu ani halíř. To totiž mohou ukazovat, že Evropa není až tak jednotná a těšit se, že Ukrajinci budou mít méně zbraní.
Ruské vedení pochopilo, že jeho podmínky míru, tedy kapitulaci Ukrajiny, nikdo nepřijme. Rozhodlo se proto dovést válku do vítězného konce s pocitem, že Rusko nemůže prohrát, protože „nas mnogo“.
Otázkou je, jestli ale Babiš učiní nějaké reálné kroky, protože on by přece raději obchodoval, aby bohatli všichni. Koncept, že Rusko bude dodávat levné energie a Evropa v čele s Německem mu poskytne technologie, Vladimir Putin opakovaně odmítl, když v roce 2008 napadl Gruzii, o šest let později ovládl Krym a nakonec zahájil v roce 2022 velkou invazi na Ukrajinu. Ruskému prezidentovi nejde blahobyt a bohatství vlastní země, ale o rozšiřování impéria.
Otázkou je jestli náš premiér vyvodí nějaké důsledky. Zbraně jsou drahé a výdaje na ně působí jako nejzbytečnější - dokud nejsou potřeba, například k odstrašení. Babiš sice se skřípěním zubů vyčleňuje v rozpočtu na obranu dvě procenta, která nedokázala vydat ani předchozí vláda, ovšem ani o ň víc, protože je tu tolik voličských skupin, které si potřebuje kupovat. Nabízí jim drobky ze stolu výměnou za zadlužení země.
Představa, jak se naší České kotlině vše vyhne a budeme prosperovat, zatímco napětí ve světě poroste, je iluzorní. Době globalizace odzvonilo a napětí ve světě roste. Nakonec proti sobě budou, jako vždy, nakonec stát dva bloky. Každý se buď přidá k jednomu nebo k druhému, protože osamocený nebude mít šanci, jako ji neměla Belgie za první světové války.
Konflikt přitom není čistě vojenským soupeřením, kdo má větší svaly, ale jde o konflikt ideologický. Rusko mluví nejen o nacistické Ukrajině, celá Evropa je podle něj nacistická, válkychtivá a zdegenerovaná. Pro despocie, jako byl Sovětský svaz nebo je Rusko, je demokracie apriorní hrozbou. Popírá totiž koncept, na kterém stojí.
V takové době je hloupé namlouvat si lidovou Čínu, kterou beztak nikdy nezajímalo u nás investovat. Chtěla jen získat další potvrzení, že Čína je jen jedna a tedy, že Tibet a Hongkong i Tchaj-wan jsou její nedílnou součástí. Ministr obrany Jaromír Zůna nemá co jezdit do Pekingu, který ve válce na Ukrajině podporuje Rusko.
Stejně hloupé je šířit spiklenecké hypotézy, že vzhledem k načasování jde o snahu oslabit před volbami AfD. Ono je pravděpodobné, že jde o snahu ovlivnit volby, ovšem ze strany Ruska, které je vždy rádo narušuje, kde jen může. Sází na destabilizaci.
