Článek
Nejde jen o to, že čekání u letadla američtí prezidenti zatím darovali jen papežům a sovětskému lídru Chruščovovi. Jde o celkový kontrast. Vyrovnaný prezident Si Ťin-pching si z Washingtonu odváží čas, klid a v některých koutech glóbu i respekt. Trump nedosáhl téměř ničeho podstatného. Klíč k vyřešení obou válek, na Ukrajině a v Íránu, je dnes v Pekingu a prezident Si podle všeho vůbec nebyl ve Washingtonu pod tlakem, aby po něm musel sáhnout.
Úplně nulový výsledek summitu USA-Čína není. Obchodní příměří se prodlužuje o dva měsíce, do 10. ledna. Zůstávají snížená cla a pokračují dodávky vzácných zemin z Číny. Proběhlo první mezivládní jednání o AI a na stole je zavedení komunikačního kanálu pro hlášení nebezpečných incidentů. Zbytek je rozjednaný, jako dohoda o vzájemném snížení cel zhruba na 30 miliard dolarů zboží z každé strany, nákupech letadel Boeing, zemědělských produktů a zkapalněného zemního plynu.
Trumpova příchylnost k diktátorům není pro nikoho tajemstvím. Půjde zřejmě o kombinaci psychického nastavení a pocitu, že právě takhle dospěje „velmi stabilní génius“ k průlomovému „dealu“. Nic takového se mu nikdy nepovedlo a výsledkem je zoufalý obraz kdysi lídra svobodného světa, dnes uvadající mocnosti. Příklad za všechny: Prezident Si opět zmínil nástrahu Thúkydidovy pasti z díla věhlasného historika Peloponéské války. Podle ní na svět číhá zvláštní nástraha, střídá-li jedna mocnost, ta na vzestupu, druhou, tu dekadentní. Není pochyby, koho tím Si myslel a v jaké roli, takže to byla v podstatě diplomatická urážka. Richard Nixon, tehdy viceprezident, se kdysi s Chruščovem aspoň pohádal v kuchyni na výstavě amerických vymožeností. Trump jen mlčel, neboť zřejmě ani neví, o čem že to čínský prezident hovoří. Zkušení analytici mezinárodních vztahů mluví o tom, že Si Trumpa neutralizoval a chce Ameriku provést spořádaným úpadkem.
I Trumpovi republikánští spojenci vidí, že něco podstatného je špatně, a tak nemlčeli. Vlivní senátoři Roger Wicker a John Thune se pustili do tvrdé kritiky Pekingu; ten první nazval Siho brutálním diktátorem, druhý si postěžoval, že Čína dodržuje závazek o dodávkách vzácných zemin „jen napůl“.
Trump svojí umanutostí cly vztah dvou supervelmocí zkomplikoval a nelze tedy předpokládat, že by Peking pomohl na Ukrajině v Íránu. Washington a Peking se možná v příštích měsících dohodnou na kontrole umělé inteligence. O rekurzivním učení ale prezidenti zřejmě nepromluvili ani slovo. Při něm umělá inteligence bez zásahu člověka sama vyvíjí výkonnější umělou inteligenci. Zpoza oceánu tak přichází špatná zpráva.