Článek
Nemluvě o tom, že takováto právní analýza není zadarmo a vláda říkala, že chce šetřit. Přitom toto platíme z našich daní. Je tomu tak, i kdyby neoslovila externí experty a použila vlastní zaměstnance. I ti jsou placeni z daní a mohli dělat něco jiného a řekl bych, že pro voliče užitečnějšího.
Premiér Andrej Babiš se nedokázal řídit dobrými radami, že by neměl na prezidenta reagovat, což uniklo o víkendu. Vyplavat to nemělo, ale rada to byla dobrá. Místo toho vláda vydala dokument k neučtení, ve kterém si uraženě stěžuje, co všechno špatného jí prezident udělal, a působí jako ukřivděný, ufňukaný žalobníček.
Ve skutečnosti by měla být ráda, že se konečně vyjasní pravomoci prezidenta a ten bude mít jasně stanovené, co ještě může a co už ne. Přechod k přímé volbě nutně posílil jeho mandát, ale limity kompetencí testoval už parlamentem zvolený Václav Klaus, takže by to bylo dobré obecně.
Kauza ukazuje, že Andrej Babiš a jeho vláda, nebo alespoň její část, za každou cenu potřebuje nepřítele, protože proti němu se nejlépe sjednocuje šik voličů, kteří u strany pro všechny rozhodně nemají stejné názory a nesledují stejné cíle. Protože je opozice slabá, což by vládu mělo těšit a měla by z toho těžit a prosazovat svůj program. Místo toho hledá dalšího protivníka. Vytváří si nepřítele z prezidenta, který se občas opatrně stavěl i proti minulému kabinetu, když hned neschválil důchodovou reformu. Fňukání, že ne ona, ale prezident nekomunikuje s ministerstvem zahraničí, je pláčem na špatném hrobě, pokud za komunikaci lze brát Macinkovy esemesky posílané poradci Kolářovi, kde varoval, co může prezidenta potkat.
Akce vlády je však kontraproduktivní. Babišovi voliči takovýto text číst nebudou a jeho odpůrce jen dál pobouří. Působí neadekvátně. Premiér pak působí jako člověk, který spor eskaluje, neboť je mnohými s vládou ztotožňován.
Mnohem horší však je, co v textu stojí. Sice se v něm píše, že vláda v prvé řadě konstatuje, že respektuje závaznost usnesení Ústavního soudu týkající se předběžných opatření, jimiž se taky řídila, ale současně si na jeho postup stěžuje. Předběžné opatření soud vydal, aniž by s ní jednal, což považuje za porušení práva účastníků na spravedlivý proces. Chce také, aby byl z projednávání a rozhodování vyloučen soudce zpravodaj Pavel Šámal. Zpochybňuje tedy Ústavní soud.
Na konci ještě píše, jak by měl Ústavní soud rozhodnout – pokud z procesních důvodů žalobu nezamítne, jak by se to vládě líbilo, tak by měl potvrdit výlučné kompetence a postavení vlády, jakož i poradce pro národní bezpečnost, v oblasti zastupování České republiky při jednáních s cizími státy a mezinárodními organizacemi ve věcech týkajících se bezpečnosti a obrany České republiky, včetně závazků vyplývajících z členství v mezinárodních organizacích.
Prostě nezávislé justici doporučuje, jak má rozhodovat, což je na hraně, ne-li přímo za ní. Vláda přitom okopává sama sebe. Text strhl veškerou pozornost a propadla tak zpráva o dalším memorandu ČEZu a firmy Rolls-Royce o výstavbě modulárních reaktorů mimo Dukovany a Temelín na místě uhelných elektráren, podepsaném za přítomnosti ministra průmyslu a obchodu. Vláda by se mohla chlubit, jak se snaží zajistit energetickou nezávislost, protože spotřeba elektřiny se stoupající potřebou instalací klimatizací a elektrizací dopravy dál poroste. Místo toho zcela zbytečně zostřuje spor, který by měla nechat utichnout a počkat, jak rozhodne Ústavní soud, protože jí jde o jediné – mít garantovanou co největší moc.