Článek
Presumpce neviny je velký výdobytek, dokud nerozhodne soud, na obviněného se nahlíží jako na nevinného. Umenšuje to dopady na jeho život a profesní kariéru v případě, že se vina neprokáže.
Pokud však obvinění nějak souvisí s výkonem profese, je to komplikovanější. Opustit kvůli tomu presumpci neviny by bylo špatně, špatně však je i to, když Cimický vykonává dál svou profesi. Možná dělá svou práci dobře, přesto zůstává podivná pachuť.
Pokud úplatný doktor Rath vykonával dál svou profesi lékaře, nic špatného na tom nebylo, jeho trestný čin nesouvisel s jeho lékařskou praxí. Pokud by však mohl dál rozhodovat o zadávání zakázek, asi by se každý podivoval.
Jestliže je nějaký policista podezřelý z přijetí úplatku, je postaven mimo službu. Nejde jen o to, že by mohl pokračovat v případné trestné činnosti, ale také kvůli tomu, že by poškozoval kredit policie.
Česká lékařská komora nemůže vyloučit Cimického ze svých řad, dokud nebude pravomocně odsouzen. Vykonávat svou profesi by však měl za mnohem tvrdších podmínek, rozhodně by neměl léčit nebo vyšetřovat ženy. Působení v Modré laguně působí jako výsměch ženám, které se s přinejmenším nepřístojným chováním psychiatra setkaly, ať už šlo o pacientky, nebo novinářky.
Úprava pravidel je nutná, protože Cimický žádnou lítost neprojevil. Má pocit, že se ničeho špatného nedopustil a v nejhorším případě jde o profesní selhání. Vyčítat mu to nejde, protože se říká, že každé přiznání ztěžuje zapírání. V takovém případě by ale neměl dál vykonávat svou profesi, navíc v citlivé oblasti psychiatrie. Pokud to nevidí on ani člověk, který ho zaměstnal, tak je nutné přijít s nařízením. Sexuálními agresory nejsou ohrožené jenom děti.
Největší ostudou je, že se o jednání Cimického vědělo a musel kvůli němu odejít z Psychiatrické nemocnice Bohnice. Vyřešilo se to jako s kněžími, kteří zneužívali děti. Ti se přesunuli na jinou faru, Cimický si mohl otevřít své centrum Modrá laguna.
Nejde však jen o psychiatrii nebo medicínu, kde je aspoň nějaká, byť, jak se ukazuje, velmi nedostatečná, regulace. Někde není žádná.
Tento týden Nejvyšší soud zamítl dovolání osobního kouče Vratislava Hláska, který byl pravomocně odsouzen na 1,5 roku za sexuální nátlak na své klientky. Kouče u nás může dělat kdokoli, jen musí mít živnostenské oprávnění a platit daně. To je úplný ráj nejen pro lidi, kteří chtějí dostat ženy do postele, i když by je za normálních okolností odmítly, ale i pro všechny možné manipulátory, kteří se třeba chtějí obohatit.
A i v případě kouče lze podobnou činnost zakázat až ve chvíli, kdy padne pravomocný rozsudek.
Ono je jednodušší zakázat pálit klestí než omezit provozování nějaké živnosti nebo zpřísnit pravidla pro psychiatry obviněné ze sexuálních deliktů. Na občana se snáze došlápne.