Článek
Babiš možná reaguje na kritiku, že byrokracie bobtná a různých poradců přibývá jako hub po dešti. Pod příslušná ministerstva se převedou i pracovníci odborů lidských práv, rovnosti žen a mužů či oddělení romských záležitostí a práv postižených.
Protopopová, která bude mít drogovou oblast nově na starosti, nyní zodpovídá za problematiku duševního zdraví. Místo se však neušetří. Na ředitele nového odboru na ministerstvu zdravotnictví se vypíše výběrové řízení.
Spojení obou funkcí působí jako snaha odměnit Protopopovou, která s drogovou problematikou nemá žádné zkušenosti, za to, že léčila premiérova syna. Možná však nejde o uspokojení ambic Protopopové, Babiš rád svěřuje různé sektory lidem, o nichž má pocit, že se osvědčili. Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček, kterého by nejraději naklonoval, byl v jeho předchozí vládě současně i ministrem dopravy.
Kvality Protopopové jako psychiatričky nemíním nijak zpochybňovat, ale pro politiku se nehodí, protože jí chybí pochopení pro mezinárodní kontext a schopnost posoudit bezpečnostní rizika. Kdyby je měla, neposlala by svého manžela s premiérovým synem na Rusy čerstvě okupovaný Krym. Oslabila tím Babišovu pozici na mezinárodním poli. V případě potřeby by syna nebylo možné někam rychle převézt. Spojení s Krymem bylo a je omezené. S takovýmto neortodoxním přístupem by se klidně mohla pokusit domluvit s nějakým drogovým kartelem, aby Česká republika spadala výhradně pod něj. On by se pak postaral o konkurenci a garantoval kvalitu drog.
Idea převést drogovou problematiku pod ministerstvo zdravotnictví má přitom zdánlivou logiku. Závislí se léčí a ministerstvo také navrhuje, které další látky by se měly ocitnout na seznamu zakázaných. Jenže to není všechno.
Řešení závislostí se musí koordinovat také s ministerstvem práce a sociálních věcí. Pokud MPSV nevytvoří vyléčeným lidem podmínky, které jim pomohou s návratem do společnosti a pracovního procesu, ve stresu se obrátí zpátky k tomu, po čem jim je dobře - k droze.
Pokud nebude fungovat spolupráce s vnitrem, mohou být drogy dostupnější, nebo se naopak budou kriminalizovat bagatelní činy prodeje pár kytek marihuany, jako v době, kdy nikdo nevěděl, co je množství větší než malé.
Ale drogová problematika přesahuje také do oblasti financí a daní. Na legálních a nelegálních trzích se točí desítky, ne-li stovky miliard korun. Jde tu i o reklamu nebo sladění postupu proti hazardu, protože o závislosti hovoříme i v souvislosti s gamblingem, a je nutné se stavět mocným lobby sázkových kanceláří a výrobců alkoholu.
Přehlížet nejde ani přesahy do resortu školství, protože drogy zkoušejí stále mladší děti.
Takto komplexní problematiku tedy nemůže spravovat nějaký úsek ministerstva zdravotnictví, které je na stejné úrovni jako další zmíněné resorty. Na to je skutečně potřeba zvláštní orgán vlády nebo národní agentura stojící mimo ministerstva.
Pokud se rozpadne nebo oslabí stávající celkem úspěšná protidrogová politika, můžeme se vrátit o třicet let zpátky, kdy se žebrající narkomané pohybovali v centrech měst. V parcích se povalovaly stříkačky, které si závislí navzájem půjčovali, takže se mezi nimi šířila žloutenka typu C nebo HIV.
Na pováženou je, že tenhle nápad přichází v době, kdy svět čelí vlně šíření syntetických opioidů v čele s fentanylem, stoupají závislosti na dalších lécích a jako na běžícím pásu vznikají další a další syntetické drogy, ať už stimulační, nebo syntetické kanabioidy s neznámými účinky. Stačí pootočit jednu chemickou vazbu ve sloučenině a hned je tu nová látka, která není na seznamu nebezpečných.
Pokud si toto Babiš nebo šéfka Úřadu vlády Tünde Bartha neuvědomují, měli by to rychle napravit, uvědomit si komplexnost problému a řídit se známým rčením, že se nemá měnit to, co funguje. Tady není místo pro mikromanagement.