Článek
Čelní čeští politici si při svých zahraničně politických aktivitách pletou fóra, na nichž by je měli prezentovat, běžně překračují meze svých ústavních kompetencí, anebo jednají a mluví bez posvěcení vlády, která je za zahraniční politiku podle ústavy primárně odpovědná.
Ve výčtu příkladů lze začít právě setkáním Stoltenberga s prezidentem Milošem Zemanem. Ten s generálním tajemníkem NATO diskutoval o svém nápadu vytvořit pod záštitou OSN mezinárodní protiteroristické jednotky, které by útočily na organizace, jako je Islámský stát.
Zeman chce tuto svoji iniciativu prezentovat na nadcházejícím Valném shromáždění OSN, a během své návštěvy v Číně u příležitostí tamní připomínky konce 2. světové války ji už také probral s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Není přitom známo, že ústavně neodpovědný český prezident by měl pro svoji protiteroristickou iniciativu oficiální souhlas české vlády.
Stoltenberg se musel nejspíš při svém setkání se Zemanem dost divit, že v jeho jednáních s českým vládním týmem vedeným premiérem Bohuslavem Sobotkou prezidentova iniciativa nepřišla na přetřes coby projekt zaštítěný českou vládou.
A musel se též divit, když místopředseda vlády Andrej Babiš, který je odpovědný za finance, nikoliv za zahraniční politiku, vyzval NATO, aby se angažovalo v současné uprchlické krizi, včetně potápění lodí pašeráků uprchlíků.
Stoltenberg tuto výzvu diplomaticky odmítl s tím, že řešení uprchlické krize náleží Evropské unii. Diplomaticky zareagoval i na otázky médií ohledně nedávných kontroverzních návštěv Zemana v Moskvě a Pekingu příležitosti tamních oslav 70. výročí konce války. NATO je prý demokratická organizace 28 zemí, kde panují různé názory.
V případě české zahraniční politiky má pravdu svrchovaně. Názorů a soukromých iniciativ se zdá být tolik, kolik je nejvyšších politických představitelů, a vláda si nedokáže sjednat pořádek ani v tom, aby stejnou řečí mluvili i její vlastní členové.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
Chudáci čeští velvyslanci, když mají v zemích, kde Česko reprezentují, politiku své země vysvětlovat.