V Izraeli našli 2000 let starou lampu ve tvaru lidské tváře

Lampa podle středečního prohlášení izraelského památkového úřadu sloužila jako takzvaný základový depozit, tedy rituální oběť, jež měla obyvatelům domu z římského období přinést štěstí. Odhaduje se, že pochází z druhé poloviny 1. století nebo začátku 2. století našeho letopočtu. Spolu s lampou se u poutní cesty Města Davidova našel také její knot. Cestu využívali židovští poutníci před 2000 lety, když navštěvovali Chrámovou horu.

Archeologové Juval Baruch a Ari Levy se domnívají, že nález lampy svědčí o významu budovy, u jejíchž základů byl uložen. Dům podle nich mohl chránit vodní nádrž Siloe, která byla pro město hlavním zdrojem vody. „Tato lampa je velmi vzácný nález a podle toho, co víme, jde o první objev svého druhu v Izraeli,” uvedli.

„Jedinečnost předmětu spočívá v tom, že má tvar poloviny tváře,” dodali. Důvod mohl být praktický, lampa mohla být připevněna k plochému předmětu nebo zdi. Především však podle archeologů sloužila k ceremoniálním účelům.

„Základové depozity (obětní předměty) byly ve starověku rozšířené, měly přinášet štěstí a zajistit další existence budovy a jejích obyvatel, většinou byly zakopány pod podlahou nebo základy budov,” uvedli archeologové.

Lampa ve tvaru poloviny vousaté mužské tváře, jež připomíná divadelní masku, byla podle archeologů vytvořena pomocí formy. Rukojeť zdobí akant.

Laboratorní testy prokázaly, že knot byl vyroben ze lnu. Vědci budou nyní zkoumat, jestli obsahuje rezidua oleje, aby zjistili, zda se lampa používala a jaký olej sloužil k jejímu zapálení.

„Budova, kde se lampa našla, byla postavena přímo nad poutní cestou na konci období Druhého chrámu,” uvedl Levy. „Výstavba takto mohutné budovy v období po zničení židovského Jeruzaléma dokládá význam této oblasti i po destrukci Druhého chrámu,” dodal.

Druhý jeruzalémský chrám byl nejposvátnějším místem judaismu v šestisetletém období, které předcházelo dobytí Jeruzaléma Římany (v roce 70 n. l.). Rozšíření Druhého chrámu bylo největším stavebním projektem krále Heroda Velikého, který vládl v Judeji jako král dosazený Římany přibližně v období od roku 39 před naším letopočtem do roku čtyři před naším letopočtem. Po zničení stavby Římany v roce 70 se z chrámu zachovala část jeho vnějšího opevnění, zvaná Zeď nářků.