Spící Kanaďance přistál na polštář meteorit

Hamiltonovou v neděli večer probudilo štěkání jejího psa, načež uslyšela obrovskou ránu. „Následovala velká exploze a já měla rázem sutiny po celém obličeji,” svěřila se žena serveru CBC News.

Zmatená Kanaďanka rychle vstala z postele a rozsvítila, díky čemuž zjistila, že něco proletělo stropem.

„Nevěděla jsem, co dělat, tak jsem zavolala na 911 (nouzové telefonní číslo). Když mi pokládali otázky, odsunula jsem jeden z polštářů a našla pod ním meteorit,” popsala Hamiltonová situaci s tím, že kosmické těleso o velikosti melounu dopadlo jen pár centimetrů od její hlavy.

Policie, která případ vyšetřovala, se nejdříve domnívala, že předmět mohl nedopatřením odletět z nedaleké stavební společnosti Kicking Horse Canyon Constructors. Ta jim však brzy potvrdila, že v daný čas neprováděla žádné operace.

„Řekli nám ale, že na obloze viděli jasné světlo, které explodovalo a způsobilo nějaké rány,” řekla serveru Victoria News Hamiltonová.

Ruth Hamiltonová pózuje s meteoritem, jenž dopadl do její postele.

Že se opravdu jednalo o meteorit, následně potvrdili odborníci z University of Western Ontario v kanadském Londýně. „Je to určitě meteorit. Všechno z příběhu je v souladu s pádem meteoritu,” sdělil profesor z tamního oddělení fyziky a astronomie Peter Brown.

Hamiltonová rovněž uvedla, že jí nevšední zážitek zcela změnil pohled na věc. „Jediné, na co teď myslím, je to, že život je drahocenný a může skončit v kteroukoliv chvíli. I když si myslíte, že jste v posteli a v bezpečí,” vypověděla.

„Zjednodušeně řečeno, v takovýchto případech záleží nejen na přitažlivosti Země, ale i na odporu prostředí (vzduchu), tedy na čelním průřezu padajícího tělesa, tedy přeneseně i na jeho hmotnosti,” vysvětlil pro Novinky Pavel Spurný z Astronomického ústavu Akademie věd ČR, jenž se svými kolegy se skupinou výše zmíněného prof. Browna úzce spolupracuje.

„Pro obvyklé kamenné meteority s hustotou 3 až 3,5 g na cm3 platí, že dopadová rychlost tělesa kolem 1 kilogramu s relativně rozumným tvarem, tedy blížícím se tvaru koule, je kolem 70 metrů za sekundu, což je kolem 250 km/h. To by tak podle zatím kusých informací, které mám, mohlo odpovídat tomuto pádu meteoritu do postele ve městě Golden v Kanadě,” dodal.

„Těleso se sice při průletu atmosférou velmi silně zahřívá až na teplotu tání daného materiálu, nicméně takto se zahřívá jen povrchová vrstva tělesa a tato fáze letu trvá relativně krátce, bývá to obvykle tak 5 až 10 sekund,” vysvětluje Spurný, proč po dopadu meteoritu do domu ve městě Golden nemohl vzniknout požár.

„Naopak, když se těleso vlivem ‚tření' o atmosféru zbrzdí a už se netaví a přechází do fáze tzv. temné dráhy, což bývá ve výškách tak kolem 15 až 25 kilometrů, tak velmi rychle jeho rychlost klesne na rychlost volného pádu. Tento let, než těleso dopadne na povrch, trvá podstatně déle. Může to být až několik minut. Za tuto dobu, kdy těleso prolétá chladnými vrstvami atmosféry, dojde k ochlazení jeho povrchu, a proto dopadající meteority nejsou nikterak rozžhavené, aby mohly způsobit požár,” dodává.