Článek
Jedna z budhistických pověr praví, že spřízněné duše, které za svého života nemohly být spolu, narodí se v příštím životě jako dvojčata, aby pár mohl být spolu od prvních chvil svého života.
Svatba v tomto případě nesymbolizuje počátek další životní etapy, ale naopak završení a naplnění osudu obou duší. „Podle naší víry jediné, co může zvrátit toto pouto z minulých životů, je svatba. Dokud se tak nestane, obě dvojčata mohou mít v životě smůlu a nemohou žít na sobě nezávislé životy,“ uvedl osmatřicetiletý otec Tossapol.
Jeho manželka Wanwisa uvedla, že jakmile jedno z dětí bylo nemocné, velmi záhy okamžitě onemocnělo i to druhé. I když by to někdo mohl připisovat běžnějším jevům jako je nakažlivost nebo třeba touha kopírovat chování svého sourozence, Wanwisa to považuje za důkaz, že mezi dětmi bylo kosmické pouto z minulosti.
Svatební ceremoniál pak byl velkolepou oslavou, na kterou se sjelo na sto hostů. Malé děti v kostýmech si vyměnily svatební sliby a prsteny. Tím byl jejich osud naplněn a dál budou moci pokračovat životem karmicky nesvázáni.