Článek
Nizozemsko má na seznamu národního nehmotného kulturního dědictví něco kolem čtyř stovek položek a nyní k nim přibyla jedna další, která v první chvíli může přinejmenším nadzvednout obočí: popelářské vozy v Rotterdamu.
Komisaři, kteří seznam spravují, totiž ocenili skutečnost, že se na těchto vozech již bezmála čtyřicet let objevují verše. Tato iniciativa vznikla v roce 1988 ve spolupráci rotterdamských komunálních služeb s Mezinárodním festivalem poezie a jako první se na velkých popelářských autech objevil verš „Báseň je poselství“ z pera Julese Deeldera, informoval web NL Times.
A protože při uzavření této dohody nebyl stanoven její konec, rotterdamští popeláři vozí poezii po městě až do dnešních dnů, kdy lze na jejich vozech narazit na více než 150 různých veršů.
Tichá přítomnost poezie
„Není to hlasité prohlášení, ale tichá, konzistentní přítomnost poezie ve městě. Verše dokážou upoutat pozornost lidí a vyzývají je k pohledu, čtení a přemýšlení,“ uvedla k tomu ředitelka festivalu poezie Diana Chin-A-Fatová.
Na rotterdamských popelářských vozech se v minulosti objevily verše renomovaných nizozemských i světových básníků, ale dnes projekt dává šanci i mladým začínajícím autorům, a dokonce i dětem.
NL Times připomínají například rok 2023, kdy se vítězkou školní soutěže stala tehdy třináctiletá Leah Nöllingová, která zabodovala veršem sdělujícím, že „to, že o tom nemluvíme, neznamená, že se to nestalo“.
Velkou stopu pak ve městě zanechal i exulant Josif Brodskij, jenž po vyhnání ze Sovětského svazu napsal mimo jiné i báseň Rotterdamský deník, v níž se vyskytuje verš o tom, že město není jako lidé, a tedy se nemůže schovat před deštěm. Tato myšlenka je pak dokonce vyvedena i na budově centrály rotterdamských komunálních služeb.
