Článek
Do malého finského městečka se sjely páry ze třinácti zemí včetně Velké Británie, Spojených států či Itálie, aby se utkaly na 253 metrů dlouhé trati v závodě, který se v Sonkajärvi koná od roku 2005. Mistrovství samotné se ve Finsku koná od roku 1992.
Vodní překážka je obtížná zejména pro partnerky na zádech.
Eukananto, jak se závod ve finštině nazývá, svůj původ odvozuje od legendy o loupežníkovi jménem Herkko Rosvo-Ronkainen. Pokud chtěli muži vstoupit do jeho tlupy, museli složit zkoušku, během níž běhali s těžkými břemeny. Koneckonců vylupování vesnic bylo hlavní činností Ronkainenovy bandy.
Muži museli zdolat přibližně stejně dlouhou trať v těžkém terénu. Na rozdíl od dnešních účastníků ale na zádech nesli buď pytle s obilím, nebo živá prasata.
Estonský způsob nošení je na závodech k vidění nejčastěji. Zde v podání Finů Mikaela Molsy a Mari Niemi-Saariové.
Manželka nemusí být vlastní, musí ale vážit aspoň 49 kilo
Druhou tradicí, na kterou závod navazuje, je zvyk kradení žen z minulosti. I proto přítelkyně nebo manželka, kterou jako závodník ponesete, nemusí být vaše. Oproti minulosti se však pochopitelně musí nechat nést dobrovolně.
Kromě toho musí manželka vážit minimálně 49 kilogramů, pokud je lehčí, dostane na záda ještě batoh s dodatečnou zátěží. Dnes se tolerují tři styly nesení, tzv. hasičský, estonský (žena je na zádech hlavou dolů) a standardní na zádech.
Vytautas Kirkliauskas a Neringa Kirkliauskienová.
Letošní ročník vyhrál Litevec Kirkliauskas, který nesl manželku vlastní. „Je nejlepší. Jsme skvělý tým,“ sdělil agentuře Reuters po závodě. Litevský pár za sebou nechal i šestinásobné šampióny Taisto Miettinena s Kristiinou Haapanenovou, kteří skončili tentokrát druzí.