Článek
„Existenci mláděte jsme tušili od 7. srpna. Jak je pro bércouny typické, schovávalo se mládě v jednoduché podzemní noře. Chovatelům se povedlo ho na delší dobu zahlédnout až před pár dny. A teď mají šanci vzácné a první dvorské mládě pozorovat i návštěvníci,“ popisuje zooložka Gabriela Linhartová. Pohlaví mláděte zatím odborníci neznají.
Bércouni se vyvíjejí rychle. „Mláďata se rodí osrstěná, vidoucí a i pokroky, které dělají v následujícím období, jsou pozoruhodně rychlé. V době, kdy pravidelně a na delší dobu opouští noru, je už mládě značně velké a pravidelně přijímá stravu dospělých,“ doplňuje informace Linhartová.
Mládě se narodilo v polovině letošních prázdnin.
Odchovy přesto nejsou snadné, některé zoologické zahrady na ně čekají i několik let. Ani v Safari Parku nejde o první porod. Předchozí však dopadl nezdarem.
„Přesto byl důležitý. Samice během něho nabrala důležité zkušenosti a nyní se chová jako příkladná matka,“ dodala zooložka s tím, že samici je lehce přes rok a přišla ze Zoo Lipsko. Rok a půl starý samec je z Berlína.
Kdo je to bércoun Petersův?
Bércouni sice připomínají hlodavce či rejsky, ale patří mezi Afrotheria, což je starobylá skupina zvířat, která sdružuje slony, hrabáče, damany, bodlíny nebo sirény. S nadsázkou tak lze říci, že bércouni jsou bratranci největších suchozemských savců slonů.
„Bércoun Petersův patří s hmotností zhruba půl kila mezi největší z bércounů, nejmenší bércoun africký má jen pár desítek gramů,“ dodala Gabriela Linhartová.
Bércoun Petersův patří k největším a také nejpestřejším druhům bércounů. Žije na malém území Keni a Tanzanie. V zoologických zahradách Evropy je mimořádný, díky úspěchům v chovech špičkových zahrad se ale postupně rozšiřuje. Ty jich podle databáze ZIMS chovají na světě ani ne stovku. V Česku zatím bércouny Petersovy odchovala jen Zoo Praha v roce 2024.
Rodinka bércounů Petersových ve Dvoře Králové.
Rodové jméno bércoun reflektuje zvláštní stavbu zadních končetin bércounů, kteří mají srostlé kosti bérce. Tato unikátní konstrukce nohy umožňuje bércounům mimořádně rychlý start k úprku v husté vegetaci. Aby šanci na útěk před nepřítelem zvýšily, pročišťují si některé druhy bércounů pečlivě cestičky v podrostu a mají tak vždy nachystanou únikovou cestu do bezpečí.
