Článek
Stačí k tomu sklep o rozměrech jeden metr na dva metry o stálé teplotě kolem osmi stupňů Celsia, regály s lahvemi tak cennými, na jaké stačí peněženka. Alespoň to tvrdí muzikant Felix Slováček, který tomuto koníčku podlehl již před mnoha lety. V zásadě nikdy nepil nic jiného než víno.
"Jelikož jsem z Moravy, tak jsem nejdříve ochutnával dobrá moravská vína, a protože jsem hodně jezdil po světě, tak mě samozřejmě zajímala i vína zahraniční. Vůbec nepiju pivo ani tvrdý alkohol, a tak nezbývá nic jiného, než pít víno. Považuji ho za zkapalněné slunce. Doma mám malý sklep, kde uchovávám svoje vinné zásoby, ale rozhodně se nehoním za drahými značkami. Víno pro mě není od toho, abych ho pouze sbíral, ale abych ho občas i vypil," řekl Felix Slováček.
Nejsem sběratel vín
O to, jak přesně archivovat víno, se příliš podrobně nikdy nezajímal. Láhve s vínem mu prý stejně dlouho nevydrží. Nicméně, měl někdy touhu vlastnit velice vzácnou značku nebo ročník vína? "To ne, já jsem konzumentem vína, nikoliv sběratelem, tedy v tom smyslu, že bych ho pouze skladoval. Jednou bych si třeba rád ochutnal drahé víno při degustaci. Nějakou značku a ročník, jehož cena dosahuje takových pětadvacet tisíc korun, ale jenom tak, abych věděl, jaké to je. Nejstarší víno, které jsem zatím v životě pil, pocházelo z roku 1943. Když mi firma Ariola v Mnichově vydávala desku Zlatý saxofon z Prahy Felix Slováček, uspořádala párty, na níž jsem jako pozornost dostal víno z roku, v němž jsem se narodil. Musím říci, že bylo opravdu zajímavé, mělo takovou až koňakovou chuť. Pro mě by bylo třeba nádherné, kdybych měl dostatek času a všechny ty úžasné vinařské oblasti, o nichž jsem pouze slyšel nebo četl, mohl projet a být přítomen vzniku všech těch neopakovatelných chutí a vůní vína," svěřil se Felix
Slováček, který má ke svému koníčku i svérázný slogan: "Víno, ženy a spím".