Článek
Podle odborníků může za narůstající počty srážek kytovců s loděmi klimatická změna, která tyto vyhladovělé tvory žene stále blíže obydleným územím. Vzhledem k tomu, že Sanfranciský záliv je z hlediska lodní dopravy opravdu frekventovaný, je případné zabloudění velryb k pobřeží výhledem na katastrofu.
Kapitáni a posádky lodí navíc nemají příliš dobrý přehled o tom, kde se velryby nacházejí, pokud se zrovna nevynoří někde poblíž. Právě to by měl změnit nový systém s umělou inteligencí, nazvaný příznačně WhaleSpotter, který už nějakou dobu nepřetržitě skenuje celý záliv a hledá velryby nejen podle tělesné teploty.
Čas na reakci
Signály o výskytu velryb lze zachytit až do vzdálenosti dvou námořních mil (cca 3 700 metrů), posádky tak mají mnohem větší prostor k manévrování nebo zpomalení, aby se srážce zabránilo.
„Systém nám umožní kromě aktuálního pohybu také zjistit, kde se velryby nejčastěji vyskytují a ‚scházejí‘, abychom se mohli těmto místům během sezony pokud možno zcela vyhnout,“ uvedl pro Guardian Thomas Hill, provozní ředitel trajektové dopravy v zálivu.
Rekordní nárůst úmrtí
V loňském roce bylo v širší oblasti zálivu nalezeno 21 mrtvých velryb šedých (též plejtvák či plejtvákovec šedý), což je podle místní správy nejvyšší počet za posledních 25 let. Z toho 40 % úmrtí nastalo po srážce s lodí. Letos v oblasti zálivu uhynulo již 10 velryb.
Podle vědců mohou být ale čísla mnohem vyšší. Šedé velryby podél kalifornského pobřeží migrují na své cestě mezi rozmnožovacími lagunami v Mexiku a krmnými polárními oblastmi.
Místo poklidné plavby kolem pobřeží se ale stále častěji některé odklánějí právě do Sanfranciského zálivu, kde zůstávají dny i týdny. Případné srážky s loděmi pak snižují už tak dost nízký počet těchto mořských savců – během posledních let podle statistik jejich počet klesl o polovinu, populace v severovýchodním Pacifiku čítá jen kolem 13 tisíc kusů.
