Ráj vepřů a ruiny kolem. Památný dvůr pod Zelenou Horou ale už vstává z popela

„Dlouho jsem hledal, jak bych mohl zanechat svůj otisk v krajině, nejlépe v blízkosti mého bydliště. Takže tohle byla jasná volba,“ řekl Novinkám Novák. Památkově chráněný šestihektarový areál se zhruba patnácti tisíci metry zastavěných ploch, který využívala socialistická armáda a od revoluce ležel ladem, koupil loni od obce Klášter za 1,5 milionu.

A nelituje. I když jen letos už „nacpal“ do záchrany někdejšího poplužního dvora, jehož součástí byl i pivovar, desetkrát víc peněz, než kolik ho nemovitost stála. „Člověka zahřeje, jak návštěvníci žasnou nad tím, co jsme tu za ten rok dokázali,“ poznamenal majitel.

„Prvním krokem byla rekonstrukce sýpky ze sedmnáctého století. Byla v havarijním stavu, třicet let tam teklo. Všechno jsme zabezpečili, vyštukovali. A dnes v ní máme dvě muzea, dvě galerie, klub, konferenční sál,“ zrekapituloval Novák a dodal: „Otevřeli jsme amfiteátr, zpřístupnili protiatomový kryt, na podzim zřídíme dančí oboru.“

Sýpka prokoukla, ale hned vedle stojí vojenský barák z osmdesátých let s vymlácenými okny, dole pod svahem zas ruiny s propadlými střechami kontrastují s romantickými věžičkami bývalého pivovaru. „Budovami prorůstaly stromy, to už je pryč. Jedna z tamních staveb má mimořádně cenný krov. Ten už je zabezpečený a do zimy ho chceme překrýt,“ přislíbil Novák.

Mimochodem - kousek odtud je plácek, kam tvůrci filmu Černí baroni situovali legendární „Ráj vepřů“, o který se tak bedlivě staral vojín Kefalín. „Hodně lidí se na to ptá. Ve skutečnosti tady ale vojáci prasata nikdy nechovali,“ podotkl Novák.

Na armádu zde zbyla jiná památka - zmíněný objekt v sousedství sýpky. „Tam chceme zřídit ubytování,“ nastínil Novák, který časový horizont na zkultivování celého areálu odhaduje na deset let. A finančně na stovky milionů. „Samozřejmě se může stát, že když nebude práce pro moji firmu, nebudou ani potřebné prostředky. Pak bychom museli obnovu dvora pozastavit,“ připustil Novák.

Z již zpřístupněných atrakcí je největší zájem o Muzeum Československé lidové armády. Hlavně ti, kdo mají za sebou vojnu, si tady přijdou na své. Je tady všechno - pěchotní miny, obří náboje do houfnic, světlice, protitankové střely. Ale také třeba klystýr. Ešusy i porcelánový servis, ze kterého hodovali důstojníci v neblaze proslulých kasárnách v Janovicích nad Úhlavou. Vojenské torny, „plyntašky“, uniformy. „Tahle patřila pétépákům, černým baronům,“ upozornil průvodce Josef Petr, jehož syn dal sbírku dal dohromady.

Pan Petr si „službu vlasti“ odkroutil počátkem šedesátých let, z toho část přímo v Nepomuku: „Na vojnu vzpomínám v dobrém, na kamarády, na to, co se zažilo. To horší se zapomene.“