Článek
Právě slavnou kantátou Martinů Otvírání studánek se opravené náměstí symbolicky otevřelo. Město Polička tak završilo šestileté úsilí proměny prostoru kolem kostela v nevšední místo.
V něčem možná připomíná Malé náměstí i zámecké návrší v nedaleké Litomyšli. Také ho totiž doplňuje vodní prvek a terasovitý amfiteátr. To poličské je ale menší, semknutější. Cirkulující voda vytékající z obří bronzové kašny meandruje v malém potůčku, který ocení především děti. Kaskády, které vodu vedou k máchadlu, dodávají dynamiku a dotváří zajímavý prvek umístěný v kopci.
„Nové náměstí je doslova duchovním centrem Poličky. Je to velké dílo,“ řekl starosta Poličky Jaroslav Martinů (ODS).
Z bronzové kašny vytéká voda do 63 metrů dlouhého potůčku.
Pod návrhem proměny místa jsou podepsáni architekti Přemysl Kokeš, Zuzana Ambrožová a Mikuláš Medlík.
„Prvotní idea byla velkým třeskem. Během 50 vteřin jsem viděl všechno. Čtyři roky poté se ke mně dostaly původní nákresy kašen. Stály takřka přesně v místech, kde jsem je nakreslil já. Zvláštní věci kolem tohoto genia loci se dějí,“ řekl architekt Kokeš. Plány z 19. století však vodu vedly pod zemí. Současný vodovod je nadzemní.
Dominantou náměstí je bronzová fontána, do jejíhož obvodu jsou vtisknuty kapradiny, trávy a jiné rostliny.
„Dlouho jsem hledal způsob, jak rostlinný ornament vyrobit. Rozvinutý kruhový plášť má 12 metrů. Chtěl jsem, aby se neopakoval a byl výtvarně zdatný,“ řekl sochař Petr Urválek.
V malých vodopádech se mohou děti ochladit.
Voda protéká celým náměstím
Úryvek z libreta z Otvírání studánek, který se vine na rozhraní hladiny a pevné části kašny, dává fontáně další rozměr.
Přímo pod bronzovou kašnou se nachází technické srdce vodních prvků – podzemní místnost o ploše téměř 20 m².
„Je v ní systém pro filtraci a chlorování vody, vyrovnávací nádrž a čerpadla, která zajišťují cirkulaci vody skrz fontánu, vývěr studánky a přibližně 63 metrů dlouhý potůček. Ten vodu přes 4 stupně přivádí až do malé žulové nádrže, odtud pak čerpadlo žene vodu potrubím zpět do technické místnosti,“ řekl architekt Medlík. Vodní soustava přitom pojme více než 6 kubíků vody a je možné ji spravovat i dálkově.
Vodní dováděnou zakončuje betonové máchadlo.
„Voda je nejdůležitější esencí v prostředí. V posledních desetiletích z městských prostor hodně vymizela a postupně se navrací. My jsme ji tady použili masivně. Jsme nadšení, když se voda dostane lidem na dotek. Je to neskutečně krásný aktivizující prvek,“ řekla krajinářská architektka Zuzana Ambrožová.
Přibyly stromy, lavičky i trávník
Architekti nechali upravit i prostor před fontánou. Nechtěli, aby zde zůstalo nevzhledné nic, jež se nešťastně obchází. Lidem tu nově nabídli zázemí.
„Bosket (uměle vysazený háj s pravidelnou kompozicí) je nádherný kompoziční prvek. Nad hlavou lidí by měl z korun stromů časem vytvořit baldachýn. Zelené nebe,“ popsala Ambrožová. Veřejný prostor u kostela je osazený lavičkami, jedna z nich je opatřená reproduktory, kde si mohou lidé poslechnout některé z děl Martinů.
Na trávníkových kobercích na jižní straně je možné relaxovat. V zadní části bude socha malého Bohuslava Martinů.
Na jižní straně za kostelem parkovala auta. Teď místo ozvláštňují zelené koberce trávníků, aby sem mohli přijít lidé třeba na piknik.
„Moc se mi to líbí. Je to příjemné místo natočené na jižní stranu, na sluníčko. Takhle si představuju prostor, který se udělá pro lidi. Ještě bych si tu přál kavárnu, aby byl další důvod tu sedět a trávit tu čas s rodinou,“ řekl Aleš Vítek.
Kromě kavárny tu chybí ještě jedna věc – slibovaná socha malého Bohouška Martinů, jak běží do světničky v kostelním bytě. Plastika od Matouše Háši nabrala zpoždění, za rok by měla být na místě.
