Soud v Semilech vrátil dědičce Walderode jeden pozemek. Je to směšné, řekla k průběhu jednání

Rozsudek není pravomocný a lze očekávat odvolání. Soud ve čtvrtek rozhodoval o vydání šedesáti pozemků. Podstatné bylo, komu patřily před rokem 1991, kdy vstoupil v platnost zákon o půdě. Tento jediný, o rozloze 1554 metrů čtverečných, patřil městu Turnov, a tak na něj má podle zákona dědička nárok. Ostatní tehdy vlastnily fyzické osoby, a proto se podle zákona v restituci vrátit nedají.

„Rozhodoval jsem asi o šedesáti pozemcích, jeden pozemek byl způsobilý k vydání a v případě, že rozsudek nabyde právní moci, pak se paní Kammerlander stane jeho vlastnicí. Ale u ostatních pozemků jsem rozhodl, že vlastníkem není, ale má právo na náhradu za ty nevydané,“ vysvětlil soudce Michal Polák s tím, že je žalobkyně oprávněnou osobou podle zákona o půdě a soud bude v následujících letech řešit všechny pozemky, které byly konfiskovány dekretem prezidenta republiky.

Dobu řešení už v průběhu přelíčení odhadl soudce Polák asi na dalších deset let. Další prodloužení procesu předpokládá i kvůli odvoláním, jež se nejspíš po čtvrtečním rozhodnutí objeví.

„Je to směšné. Protože všichni opakují to, o čem rozhodl Ústavní soud. Je to zbytečné. A všechny strany vědí už 20 let, o jaké se jedná parcely,“ okomentovala projednávání Johanna Kammerlanderová, vdova po Karlu des Fours Walderode. Narážela tak na připomínky zástupců žalovaných stran, kteří zpochybňovali státní občanství jejího zesnulého chotě a o kterém rozhodl Ústavní soud.

„Soud má za to, že tato otázka již byla vyřešena především Ústavním soudem a soud nemá důvod odchýlit se od závěrů, které Ústavní soud shledal,“ podotkl k tématu občanství soudce Polák.

Na začátek projednávání se kauza vrátila na základě nálezu Ústavního soudu z minulého roku, který konstatoval, že justice musí vycházet z rozhodnutí z roku 1947, kterým ministerstvo vnitra zachovalo Walderodemu československé občanství. Předchozí soudní verdikty tento akt označovaly za nicotný a bez právních účinků. Pokud by totiž Karel Des Fours Walderode nesplňoval podmínku zachování občanství, nemohl by on, ani jeho potomci uplatňovat restituční nárok.

Oprávněnost související s občanstvím totiž někteří obhájci stále nepovažují za vyřešenou. Vadí jim dřívější protichůdná rozhodnutí soudů s opačným výsledkem, kdy jeden řekl, že nemá Karel Walderode nárok na občanství a druhý rozhodl opačně.

„My tvrdíme to, že tady jsou dokumenty, které ukazují kupříkladu na to, že byl člen Sudetendeutche Partei. Jestli to je nebo není provinění, to je na posouzení soudu,“ konstatoval právní zástupce města Turnova František Jaroš a poznamenal, že je tady průkazka vedená na jeho jméno, kterou poskytl státní archiv a z toho vychází.

Občanství Walderodeho zpochybňují i zástupci dalších žalovaných subjektů.

Nařčení z toho, že byl její choť nacista, ale hraběnka Kammerlanderová rezolutně odmítá. „Nebyl nacista, absolutně. On byl proti nacistům, ale ne nápadným způsobem,“ zdůraznila.

Semilský soud ve čtvrtek 18. září vyloučil k samostatnému řízení žádost o navrácení hruborohozeckého mobiliáře, o které Kammerlanderová žádá Národní památkový ústav, jenž je vlastníkem zámku i vybavení. Zámek Hrubý Rohozec je také jedním z míst, které si rod nárokuje.

„Zámek Hrubý Rohozec je nemovitost, proto v tomto směru také budu muset čekat na to, až to katastr nějakým způsobem ztotožní,“ dodal soudce, teprve pak posoudí, zda má na vrácení nárok.

Soud se nyní primárně zabývá navrácením pozemků, které byly rodu Walderode konfiskací zabaveny. Jejich vlastníky jsou mimo jiných stát, Lesy ČR, Národní památkový ústav, Krajská správa silnic Libereckého kraje, Ředitelství silnic a dálnic, soukromé firmy či město Turnov.