Historické autobusy na Staroměstském náměstí připomněly 100 let pravidelné jízdy na pražských linkách

„Jsem ročník 1972, pražská náplava z Moravy. Přišel jsem se podívat na autobusy, kterými jsem jezdil v dětství. Tady tím kulatým to bylo z Čejče do Čejkovic na koupák nebo když jsme jeli později na školní výlet do Prahy na Ruzyň. Seděli jsme v tom jak bumbrlíci a jen koukali,“ vypráví na náměstí fanoušek dopravy Dušan Grmolec a ukazuje na další autobus.

„Ten jezdil z Čejče do Hodonína, to byla luxusnější linka. A hranatá karosa vpravo přišla až v osmdesátkách, když jsme chodili do školy, první lásky… Přišli jsme se ale podívat hlavně na ten nejstarší, na ten dřevák,“ dodal muž, který na akci přišel s rodinou.

Největší zájem o focení i prohlídku je právě kolem nejstaršího autobusu z roku 1929, kterému se přezdívá dřevák. „Celá karoserie je ze dřeva, pouze z vnější strany je oplechovaná. Je to Škoda 506 N s kapacitou kolem padesáti míst k sezení i stání a maximální rychlostí kolem padesáti kilometrů v hodině,“ říká v historickém interiéru autobusu správce muzejních sbírek dopravního podniku Ondřej Láska, který je zároveň šoférem těchto pojízdných exponátů. Autobus je dvounápravový a postupně podle něj jezdil na méně vytížených linkách, na kterých jezdily autobusy větší, třínápravové.

„Zajímavostí je, že má ještě všechno obráceně díky svému předválečnému původu a jízdě po silnici vlevo. Takže volant je z dnešního pohledu na špatné straně a řadíte levou rukou místo pravou. Když tím jedu, pořád si musím v hlavě opakovat - jedu na motorce, jedu na motorce, protože jinak bych snad jel po silnici úplně vlevo,“ směje se a dodává, že jinak se autobus řídí podobně, třeba pedály jsou na stejných pozicích jako ty dnešní. „Perfektní na dnešní horké počasí je vyklápěcí přední sklo, pro řidiče příjemná záležitost,“ dodává ve slunečném dni.

Tohoto typu autobusu bylo Praze dodáno v roce 1929 celkem sedm kusů a jezdily až do poválečné doby. Účetně byly vyřazené v roce 1948, ale pravděpodobně dojezdily už o rok dříve. Tento konkrétní kus odkoupil v únoru 1948 soukromý dopravce, který s ním jezdil na lince v okolí Kladna. Pak jeho stopy mizí a až v devadesátých letech minulého století se z něj objevila pouze karoserie.

„V roce 2000 se převezla do vozovny Střešovice, do sbírky muzea městské hromadné dopravy. Tam proběhla renovace, v roce 2005 jsme sehnali podvozek a teď už jezdíme i na takové slávě, jako je sto let pravidelného provozu autobusů,“ dodal muž, než se nechal vyfotit se svým kolegou průvodčím. Ten odbavoval cestující a dával znamení mechanickým zvonkem - jednoduše zatažením za šňůru.

Dopravní podnik tak o víkendu připomněl slavnostní zahájení autobusové dopravy Elektrických podniků hlavního města Prahy dne 20. června 1925. S vytvořením takzvané Velké Prahy v roce 1922 totiž vyvstala nutnost zajistit efektivní a spolehlivé spojení vzdálenějších připojených obcí s centrem.

Mnohé z těchto oblastí tehdy nenabízely dostatečnou poptávku pro nákladné zavedení tramvajové dopravy a jejich rozvoj byl teprve v počátcích. Zavedení trvalého autobusového provozu se tak stalo klíčovým řešením.

Zvažoval se i elektrický pohon vozidel, nakonec však vzhledem k vyšší flexibilitě a nižším nákladům dostaly přednost autobusy se spalovacím motorem. Pravidelný provoz linky A z Vršovic do Záběhlic byl zahájen 21. června 1925. 

Tato tři a půl kilometru dlouhá trasa přepravila během prvního roku 109 tisíc cestujících. Obsluhu zajišťovaly nejprve dva, později tři autobusy. Pražské autobusové linky byly původně označovány písmeny, číslování se zavedlo až v roce 1951.